Kalousek si může diktovat

Ač se to na první pohled nezdá, právě tento sněmovní post je významný. Minimálně kvůli tomu, že názor rozpočtového výboru má velmi silný dopad na rozhodování poslanců při hlasování o státním rozpočtu a při schvalování jednotlivých pozměňovacích návrhů. Také další důležitá rozhodnutí vlády týkající se například vydávání dluhopisů na financování různých projektů si lze bez posvěcení rozpočtového výboru jen těžko představit.

Tím, že šéf lidovců stojí mimo kabinet, má volné ruce ke kritice některých jeho kroků. A vzhledem k tomu, že vládu čekají důležitá rozhodování o důchodové reformě, adresnějším sociálním systému a dalších opatřeních proti rostoucímu dluhu veřejných financí, bude mít Kalousek k polemice dostatek příležitostí. Tím, že stojí mimo kabinet, získává šéf lidovců další výhodu. Z psychologického hlediska může na voliče působit jako politik, který není těsně spjat s činností současné vlády. Což se může straně hodit v dalších parlamentních volbách. O tom, že byť formální změny na voliče zabírají, jsme se mohli přesvědčit před volbami do poslanecké sněmovny v roce 2002.

Tehdy Miloše Zemana vystřídal včele sociální demokracie Vladimír Špidla. Právě tento tah přinesl ČSSD volební vítězství. Co na tom, že nešlo o novou tvář a že dokonce byl Vladimír Špidla jako místopředseda vlády přímo spoluodpovědný za problematická rozhodnutí Zemanova kabinetu. Stačí připomenout spornou zakázku na výstavbu dálnice do Ostravy, nebo rozhodnutí o nákupu stíhaček za desítky miliard korun. Na voliče změna stejně zabrala. Podobně by mohla fungovat skutečnost, že Kalousek není přímo spjat se Špidlovým kabinetem. Byť jeho strana je součástí vládní koalice a obsadila tři ministerstva. Právě toto může být jeden z důvodů, proč se nový šéf lidovců nehrne do kabinetu.

Tím si navíc uvolňuje ruce k případné spolupráci s občanskými demokraty. Ostatně jeho přítomnost na sjezdu ODS byla jasným signálem, že by s nimi lidovci pod Kalouskovým vedením mohli nalézt společnou řeč. Nelze se proto divit tlaku sociálních demokratů, aby Kalousek do vlády vstoupil. Konkrétně Stanislav Gross se opakovaně nechal slyšet, že by měl Kalousek nést vládní odpovědnost. Z úst Vladimíra Špidly podobně jednoznačné výroky nezazněly. Důvodů pro premiérovu zdrženlivost může být hned několik. Například obava z toho, aby Kalousek neposílil Špidlovu opozici ve vládních řadách.

Nebo nechuť pustit se do tahanic, které křeslo by pro šéfa lidovců bylo optimální. Mohlo by to přinést zvýšené vnitrokoaliční napětí. A nelze úplně vyloučit, že by nakonec z kabinetu vypadnul Špidlův spojenec a Kalouskův rival Cyril Svoboda, nebo Milan Šimonovský. Nejde ani tak o to, že by nový šéf lidovců usiloval o post ministra zahraničí. Naopak. Podle všeho by mu nevyhovoval ani jeden z resortů, které lidovci momentálně spravují. Vedle zahraničí je to i doprava a životní prostředí. Pokud by nemělo být narušeno současné rozložení křesel mezi KDU-ČSL, ČSSD a Unií svobody, muselo by dojít k přesunům ministerstev mezi jednotlivými koaličními partnery.

Což by teoreticky mohlo ohrozit právě Svobodu nebo Šimonovského. O tom, že by případná rošáda nebyla vůbec jednoduchá, svědčí nejnovější vývoj. Začaly se objevovat názory, že by se Kalousek mohl stát ministrem zemědělství. Jde o resort, který měli lidovci dlouhodobě pod palcem. Tím si zajišťovali dobré postavení na venkově. Ministerstvo zemědělství totiž může pomocí různých dotací a podpor výrazným způsobem ovlivňovat život zemědělců, a tím i menších měst a obcí. Což se může zpětně promítnout do voličské podpory. Takže pokud by měl Kalousek obětovat svoje neangažování se ve Špidlově kabinetu, pak pouze za křeslo ministra zemědělství.

Tím by však sociální demokraté přišli o vliv na venkově. Což se jim pochopitelně nelíbí. Proto Stanislav Gross bere poněkud zpátky svá slova a tvrdí, že je nepřijatelné, aby Kalousek vystřídal současného ministra zemědělství Palase. Vypadá to tedy, že polemika o vstupu šéfa lidovců do vlády pomalu usne. Mohla by se opět naplno rozhořet v momentě koaliční krize. Vzhledem k tomu, že vládu čeká složitý rok, nemusel by být klid kolem Kalouska dlouhý. Z dosavadního vývoje už teď je zřejmé, že nejlépe rozdané karty má právě nový šéf lidovců.