Kácov: Místo, kde odpoví jen archeologie

Hrádek najdete na levém břehu řeky Sázavy zhruba 1 km jižně od stejnojmenné obce se zámkem. Právě existence další památky zhoršuje orientaci v písemných pramenech, které sice o Kácovu hovoří, ale není zřejmé, o kterou památku se jedná.
Na tento fakt upozornil také prof. Tomáš Durdík v Ilustrované encyklopedii českých hradů: „V roce 1412 se poprvé zmiňuje existence tvrze. Není ovšem jasné, zda se jednalo o popisovanou lokalitu od Kácova dosti vzdálenou, odtrženou od ostatních osídlení, či panské sídlo v městečku, nejspíše v místě dnešního zámku. Kápovská tvrz byla od zmíněného roku 1412 dělena mezi několik majitelů a zastavována. Její horní část se záhy připomíná jako pustá. Celá tvrz je takto charakterizována k roku 1459, kdy se její díly majetkové opět spojily. Za současného stavu vědomostí se patrně lze spíše přiklonit k nízoru, že se tato psaná historie Hrádku netýká.” K tomuto závěru vede například nález zlomku kachle s husitskými bojovníky, který můžeme připsat k pokročilému 15. století. Těžko si někdo na opuštěném hradě nechal vystavět nová kamna.

Výběr z fotografií Kácova roku 2008|foto: Adriana Krobová

Kácov na přelomu 19. a 20. století
Kácov zaujal také Augusta Sedláčka, který ve své knize Hrady, zámky a tvrze království Českého u této kapitoly zapsal: „Městečko Kácov leží na ostrohu při řece Sázavě, tak že je řeka na třech stranách obtéká. Jižní břeh spadá strmě a se skalami k řece, severní svah jest volný. Prvotní sídlo držitelů stávalo na místě, jež slove Starý hrad neb Hrádek, mezi Zliví, Soušici a Kácovem uprostřed, na strmém a skalnatém břehu Sázavy. Zakladatelé vybrali si k založení hrádku čásť břehu, jehož skála strmě spadala jako stěna, a odloučili ji od ostatní výšiny hlubokým posud příkopem, jehož boky jsou jako nějaké stěny. Odloučením povstal nynější tvar hradiště, skládající se z nižší části, kde býval dvůr, a vyšší, posud znamenitě vynikající, kde bývalo věžovité stavení, nyní vysoký pahrbek vejčité podoby. Vše hradiště je pastvinou a nezachovalo se tu nic než na jihozápadním rohu kus hradby, a to pobouraný. Kromě toho viděti tu jen pahrbky a prohlubně. Od městečka, kteréž se odtud nejkrásněji spatří, vede sem vozová cesta, bezpochyby táž, kterou staří páni Kácovští jezdívali." Dnešní odborníci jistotu Augusta Sedláčka o přístupové cestě nesdílí a podobně nahlíží také na jmenování jednotlivých majitelů. „Před čtrnáctým stoletím nedostává se pamětí o Kácovu. Jisto jest, že Kácov byl původiště Černčických z Kácova, kteří byli stejného původu a erbu s pány z Talmberka a jinými, již na štítě dvě lekna nosili. Prvním pánem nazývá se roku 1365 Ješek, jenž byl v letech 1355-1371 pánem na Černicích. Po něm následovali synové jeho, z nichž Vítek jsa kanovníkem Vyšehradským."

Výběr z fotografií Kácova roku 2008|foto: Adriana Krobová

Kácov 21. století
Pokud se na Kácov vypravíte v současné době, můžete využít popisů Ilustrované encyklopedie českých hradů: „Vlastní areál hradu se rozpadá do dvou výškových úrovní. Přední, téměř čtvercová, má v podstatě rovný povrch. Na vstupní straně ji zajišťoval parkán, za nímž je dobře patrný reliéfní relikt střední části průběhu čelní hradby. Jihozápadní nároží zaujala malá polookrouhlá věž,její interiér byl zřejmě nedávno okopán. Před čelní hradbu nároží výrazně přestupovala, a s jihozápadní hradbou nad strmým svahem, jejíž líce zbavený průběh se ze značné části dochoval, lícovala.“ Dále je připomenuta kruhová prohlubeň, která by mohla být pozůstatkem studny a nevýrazné reliéfní relikty, které už více prozradit neumí. Z horní, výrazně převýšené části, najdeme jen pravoúhlé, do skály zasekané nároží na jihozápadní straně.

Výběr z fotografií Kácova roku 2008|foto: Adriana Krobová

Kácov patří k místům, která nebyla archeologicky zkoumána. I proto je stále opředen mnohem větším množstvím otázek než odpovědí. Další informace o Kácovu, včetně fotogalerie, najdete v původním cyklu Po stopách středověkých hradů a tvrzí středních Čech.