Juno - nová sonda k Jupiteru

29. říjen 2009

Za necelé dva roky bude vypuštěna sonda Juno. Vydá se na dlouhou cestu k největší planetě Sluneční soustavy, aby nám zanedlouho na to přinesla odpovědi na spoustu otázek o vzniku, složení a existenci velkých planet. Sonda ponese přístroje pro měření záření z hloubi planetárního obra a také jeho gravitačního a magnetického pole. Navíc bude Juno jako první sonda u Jupiteru poháněna sluneční energií.

Sonda Juno je dalším počinem v rámci programu New Frontiers (Nové hranice) letícím k naší největší planetě. První sondou tohoto programu je mise New Horizons, která proletěla kolem Jupitera začátkem roku 2007. Dlouho se však nezdržela, jelikož jejím skutečným cílem je Pluto, ke kterému dorazí v roce 2015. Naproti tomu sonda Juno bude věrnou společnicí Jupiteru. Po příletu k němu bude navedena na nízkou oběžnou dráhu a tam zůstane.

Osudné jméno
Budoucnost sondy Juno je už přímo vepsaná v jejím jméně. V římské mytologii byla Juno manželkou nejvyššího z bohů, Jupitera. Ten byl dobře známý svými častými milostnými aférkami se ženami, a dokonce i s muži. Jména milenek a milenců Jupitera v dnešní době nesou měsíce této obří planety. I přes tyto záletnické sklony svého manžela mu však byla Juno vždy věrnou průvodkyní. Skutečně symbolické.

Jupiter byl nedávno krátce zkoumán také americkou sondou New Horizons

Dlouhá cesta
Vraťme se však do současnosti, kde pověsti mají menší váhu než-li důležité vědecké poznatky. Plánované vypuštění sondy Juno je v srpnu 2011, tedy za necelé dva roky. Nebude to však naposledy, co sonda spatří svou rodnou planetu. K Zemi se ještě jednou vrátí v říjnu 2013, aby využila zemské gravitace, která ji vymrští směrem k Jupiteru. Pak ji čeká tříletá pouť, po níž se usadí na oběžné dráze Jupiteru, v říjnu roku 2016.

Poháněna Sluncem
Na rozdíl od dřívějších misí k Jupiteru, využívá Juno ke svému fungování a také pro vědecké přístroje tři solární panely. Množství slunečního záření dostupného ve vzdálenosti Jupiteru je asi třicetkrát menší nežli u Země. Proto sonda Juno musí mít mnohem větší solární panely, než by potřebovala sonda na oběžné dráze některé z vnitřních planet Sluneční soustavy. Panely sondy Juno jsou devět metrů dlouhé a dva metry široké. Ve slunečním světle se budou vyhřívat po celou dobu provozu sondy. Sonda je největší z dosud vytvořených meziplanetárních sond. S rozloženými panely a všemi přístroji, které nese, dosahuje průměru až 22 metrů.

Sondu Juno čeká dlouhá cesta, na které využije gravitačního vymrštění naší Zemí.

Příliš mnoho otazníků
Meziplanetární sonda Juno ponese k Jupiteru víc přístrojů s různým zaměřením. Obecně se však jejich práce bude zaměřovat na hledání odpovědí na vznik a život velkých planet. Jak se rodí takovéto obří planety? Má Jupiter kamenné jádro, a pokud ano, jak je veliké? Jak moc se liší složení Jupitera od složení zárodečné mlhoviny, ze které vznikla Sluneční soustava? Jak hluboko do atmosféry sahá Velká rudá skvrna a ostatní atmosférické útvary? Jak vzniká a funguje Jupiterovo magnetické pole? Na všechny tyto otázky doposud neumíme podat spolehlivé odpovědi. Doufáme tedy, že Juno je najde.

Co takhle jádro?
Co se týká vzniku obřích plynných planet, v současnosti existují dvě teorie. Jedna staví na existenci pevného jádra v centru planety, druhá však jádro nepředpokládá. Pečlivým měřením magnetického a gravitačního pole sondou Juno zjistíme, jaké je rozdělení hmoty ve vnitřku Jupitera. Najde-li sonda důkaz o tom, zda se jádro uprostřed Jupiteru nachází, budou tyto teorie definitivně rozsouzeny. Abychom se výrazně posunuli k poznání, jak se rodí obří planety, je zapotřebí prozkoumat také Jupiterovu atmosféru. To je samozřejmě také jedním z úkolů sondy.

Velkou záhadou Jupiteru je, zda má pevné jádro. Pomůže nám ji nová sonda rozluštit?

Obří magnet
Jupiter je planetární dominantou Sluneční soustavy, není tedy divu, že jeho magnetické pole je tím nejsilnějším mezi všemi oběžnicemi Slunce. Jak funguje dynamo, které ho vytváří, to přesně nevíme. Zjistí to však sonda Juno. Její dráha kolem Jupiteru bude přecházet nad jeho póly a bude mít velice protáhlý eliptický tvar. To samozřejmě není náhoda. Díky své výstředné dráze se sonda dostane při svém oběhu do oblastí různě vzdálených od planety, a tím i do různých oblastí magnetického pole. Bude mít tedy lepší podmínky podrobně ho zmapovat.

Na svém seznamu má mise Juno ještě mnohem více úkolů. Jestli všechno proběhne podle plánu, zařadí se největší sonda vyrobená lidmi mezi nejúspěšnější projekty všech dob. Vždyť pomůže přinést odpovědi na řadu palčivých otázek o vývoji naší Sluneční soustavy.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio