Jsou občané schopni reagovat na nepravosti ve státní správě?

V zemích, kde se neplatí daně, jako jsou například některé islámské arabské země, nemá proto občan taková práva jako v demokracii. Daně zavazují politiky, ukládají jim odpovědnost, kterou občané mohou kontrolovat. V západních demokraciích padly stovky politiků, když se zjistilo, že si nechávají proplatit nějaké cesty nebo výlety od soukromých nebo polostátních firem. Když se zjistilo, že poskytli veřejné zakázky za úplatu. Že neoprávněně zvýhodnili poskytovatele úplatku před těmi, kdo dokonce nabídli pro veřejnou kasu lepší podmínky.

Je tedy na místě otázka, zda si bývalý premiér a někteří bývalí ministři platili sami své utajené italské výlety na setkání s podnikateli a lobbisty, ucházejícími se o velké veřejné zakázky, nebo jim je platili tito uchazeči. Pokud by to tak bylo, znamenalo by to, že si uchazeči otevírali cestu k veřejným penězům korupčním způsobem. Na řeči o kapitalismu jako volné hře tržních sil bychom pak mohli zapomenout. Nyní, když jedno z takových utajených setkání vyšlo najevo, snaží se politikové dokázat, že si výlety platili sami. Jenže způsobem, jenž o ničem nesvědčí. Fakturu za pobyt ve vile nebo pronájem jachty, která se předvede médiím, vystaví sekretářka uchazečské firmy nebo jakékoli jiné během několika minut a nic to neznamená. Příkaz k proplacení faktury z politikova konta také nic neznamená, protože to může být příkaz, který banka neprovede, protože tam žádné takové peníze politik jednoduše nemá. Jediným důkazem by byl výpis z konta dotyčné firmy, na němž by se objevilo, že na její konto bylo skutečně převedeno z politikova konta 30 nebo 40 tisíc euro, například za nájem letadla nebo vily. Mimochodem tyto způsoby vykazování finančních toků platí u mnoha veřejnoprávních evropských nadací. Proč by tedy neměly platit pro naše politiky? Cožpak si skutečně myslí, že nechat se uplácet za poskytování veřejných peněz je jejich soukromá věc?

Jako vedlejší věc pak pokládám otázku, kdo a jak účastníky italských rozprav, mimo jiné patrně o českých veřejných penězích, nachytal. Bylo to ve veřejném zájmu, nebyl to estébácký průlom do soukromí, ten by totiž vypadal v případě státních peněz úplně jinak. Estébáci se vlamovali do soukromí sledovaných lidí, aby je pak mohli vydírat a manipulovat s nimi. Ne proto, aby fotografie z jejich setkání na rekreačních pobytech u moře dávali do médií. V našem případě se pouze ukázalo, že prezident Klaus měl pravdu, když Topolánkovu vládu označil za jednu z nejzlobovanějších vlád. Vzhledem k účasti jednoho z bývalých ministrů za ČSSD je pak zjevné, že se ani tato strana nezbavila způsobů, které ji ovládaly v minulosti. Tím se vytváří v Čechách velmi nebezpečné politické prostředí, protože se postupně ukázalo, že obě dvě hlavní politické strany, ČSSD a ODS, jsou ve svých špičkách prorostlé s velkými polostátními firmami nebo více či méně pochybnými firmami, které je dokáží ovlivňovat. Firmami, jejichž šéfové jsou někdy dokonce trestně stíháni nebo podezřelí z nezákonných machinací. Současné důkazy svědčí mnohem víc proti ODS a také ji ve volbách poškodí nejvíc. Její šance na výraznější volební úspěch budou pravděpodobně od této doby stále klesat a proto bude třeba, aby co nejdříve zahájila svou tradiční mobilizační kampaň proti nebezpečí zleva, v současných poměrech proti údajně nutnému spojenectví nebo dokonce jednotě ČSSD a KSČM. Jedině tímto tématem může získat ještě nějakou pozornost veřejnosti, byť je to téma, které je postaveno na hypotéze. Navíc nevím, kolik se najde lidí, kteří, aby se vyhnuli této hypotetické možnosti, budou raději volit Topolánka a Langera, navíc v situaci, kdy se nabízejí jiné možnosti jak se vyhnout plně levicové vládě. Volit například menší středové strany, které mají šanci dostat se do parlamentu. Je to na prvním místě KDU-ČSL, která po odchodu Čunka, Kalouska a Severy z vedení strany silně posílila, jak jsem ostatně před časem předvídal. Otevřela se navíc spolupráci se stranou, vedenou Janou Hybáškovou, která velmi uspěla v Praze ve volbách do Evropského parlamentu. Pak je tu TOP 09 ve spolupráci se Starosty, která původně vznikla jako možná budoucí součást pravicové vlády a dnes se spíše může stát hřebíčkem do rakve ODS. I ta má šanci dostat se do parlamentu, jak o tom dnešní průzkumy vypovídají.

Všechny tyto a další strany by měly mít společný úkol: jasně se vymezit vůči oběma velkým stranám a nebezpečí, která od nich pocházejí. Je to na prvním místě kartelová dohoda o rozdělení státu, státní správy a státních peněz. Za zády veřejnosti a bez její kontroly. Na druhém místě pokušení využít své početní většiny bez ohledu na témata a rozdílné hodnoty, bez ohledu na veřejné mínění. Malé strany by měly tematizovat pojmy jako korupce, klientelismus, nepotismus, zneužívání státní správy k partikulárnímu prospěchu atd. Zvláště v době krize stoupá totiž citlivost občanů, kteří musejí přinášet oběti a snášet různá úsporná omezení, například kvůli ztrátě práce nebo rostoucímu deficitu státu, na projevy arogance, bohorovnosti nebo bezohledné touhy po zisku. Budou hledat normální politiky, to znamená bez sexuálních skandálů, okázalého předvádění majetku, lidi, co drží slovo a mají oproti většině politiků s jejich vzedmutým a populisticky prodávaným egem alespoň nějaký smysl pro obecný prospěch. Volby v říjnu budou možná klíčové z hlediska budoucnosti. Budou totiž ukázkou schopnosti občanů najít si v době krize seriózní a důvěryhodné politiky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .