Josef Mlejnek jr.: Ústavní žaloba a černý premiant Paksas

Rolandas Paksas se stal počátkem roku 2003 prezidentem Litvy
Rolandas Paksas se stal počátkem roku 2003 prezidentem Litvy

Senátor Václav Láska avizoval, že se pokusí iniciovat ústavní žalobu na prezidenta republiky, která by ho mohla zbavit úřadu.

Konkrétní úpravy sesazování prezidentů se v různých zemích pochopitelně liší, avšak jedno mají společné: jde o dosti obtížně uskutečnitelný akt. Pokud by u nás dospěl k cíli, znamenalo by to událost svým způsobem velmi unikátní.

Václav Láska o ústavní žalobě na prezidenta: Zásahy do justice jsou fatální, konat musíme

Václav Láska

Naše aktivita není primární útok na Miloše Zemana, jde o snahu stanovit pravidla pro výkon funkce prezidenta. Takový je podle předsedy senátního klubu Senátor 21 Václava Lásky důvod, proč část senátorů chystá ústavní žalobu na prezidenta republiky.

Česká republika by se totiž stala teprve druhou evropskou zemí, jež sesadila svého prezidenta procedurou impeachmentu, tedy, zhruba řečeno, ústavní žalobou vedoucí ke ztrátě funkce. Historický primát patří Litvě a tamní případ stojí jistě za připomenutí.

Rolandas Paksas, zvolený počátkem roku 2003 prezidentem, byl po několika měsících v úřadu obviněn, že protiústavně udělil litevské občanství ruskému podnikateli, obchodníku se zbraněmi a mafiánovi Juriji Borisovovi, jemuž též poskytl tajné informace, a že rovněž nelegálně napomáhal svým přátelům a známým při privatizaci.

Paksas, někdejší letecký akrobat a bývalý premiér, získal prezidentský úřad díky nákladné, populistické kampani. Ve druhém kole přímé volby porazil dosavadního prezidenta Valdase Adamkuse, důstojného šestasedmdesátiletého starce, jenž prožil většinu života v emigraci ve Spojených státech amerických.

A mafie si řekla o svůj podíl

Adamkus se spolehl na své úspěchy v zahraniční politice a na politický marketing v podstatě rezignoval. Paksas se choval přesně opačně: obkroužil celou Litvu ve vrtulníku a nešetřil velkými sliby ohledně domácí politiky a ekonomiky, tudíž v oblastech, v nichž litevský prezident nedisponuje takřka žádnými pravomocemi. Přesto – či spíše právě proto – volby vyhrál.

Jan Kysela: Nežalovatelnost prezidenta vychází z monarchistické tradice. Problém je, že hlava státu není podobně zdrženlivá

Jan Kysela, ústavní právník a odborník v oboru státovědy a politologie

Skupina českých senátorů sepisuje ústavní žalobu na prezidenta. Na počátku stál senátor Tomáš Goláň (nestraník za klub Senátor 21), který svůj záměr prozradil v Interview Plus. Teď jeho iniciativu zašťituje předseda jejich klubu senátor, Václav Láska.

Záhy však začalo vyplouvat na povrch, čemu a komu Paksas za svůj triumf hodně vděčí – zmíněnému Juriji Borisovovi, podnikateli v letectví a obchodníku se zbraněmi, jenž v minulosti čelil rovněž obvinění kvůli prodeji vojenské techniky do Súdánu, tedy do země pod embargem.

Borisov přispěl na Paksasovu kampaň sumou 400 tisíc dolarů, odhady ale hovořily o částce mnohem větší. „Samozřejmě, že máme s prezidentem dohodu. Co byste čekali, že mu dám peníze a na shledanou?“ svěřil se svérázný ruský byznysmen deníku Lietuvos.

Ambiciózní Paksas i jeho spolupracovníci skrze Borisova uvízli v mafiánské síti organizovaného zločinu napojeného na zájmy ruských společností i samotného Ruska. A mafie si po Paksasově zvolení řekla o svůj podíl: o tajné informace, jmenování poradcem, využití litevského státu pro své cíle.

Josef Mlejnek jr.

Paksas se bránil, svou kauzu označoval za politicky motivovanou, nicméně na jaře 2004 litevský parlament a ústavní soud prezidenta sesadily. Paksas ale na litevské politické scéně nadále působil, a sice jako leader populistické nacionalistické strany. Nyní je poslancem Evropského parlamentu.

Jakákoliv podobnost s osobami působícími v dnešní České republice je samozřejmě čistě náhodná.