Josef Mlejnek jr.: Co dál se Senátem?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Senát 26,6,2013 (ilustrační foto)

Druhé kolo senátních voleb se již tradičně neslo ve znamení nizoučké volební účasti, letos dokonce historicky nejnižší. Jednu z hlavních příčin tvoří pochopitelně skutečnost, že voliči nevnímají druhou komoru jako důležitou instituci.

Jak by také mohli, od vzniku Senátu se přece vedou spory, zda a jaký má vlastně smysl.

Trošku naivní představa sboru nezávislých moudrých (rady starších u ohniště před vigvamem) vzala záhy za své. Podobně kulhá i charakteristika senátora jakožto „regionálního ombudsmana“ – na něco podobného nemá skoro žádné pravomoci.

I tvrzení o Senátu coby komoře regionální reprezentace je hodně diskutabilní, zvláště když má každý z krajů svůj parlament a svého hejtmana a když se do Poslanecké sněmovny volí ve 14volebních obvodech, totožných s kraji.

Čtěte také

Navíc, senátní volební obvody jsou často umělé útvary, narýsované kdysi na ministerstvu vnitra – málokterý tvoří nějaký opravdu „přirozený region“.

Ale přece jen, představa „rady starších“ odpovídá původně zamýšlenému poslání Senátu asi nejlépe, přičemž slovo „starší“ je třeba vnímat ve smyslu moudřejší, zkušenější, vzdělanější.

Výsledky druhého kola senátních voleb v každé z 10 288 volebních místností

Tvůrci české ústavy se inspirovali i názory filozofa a ekonoma Friedricha Augusta von Hayeka, jenž navrhoval institucionálně oddělit běžné zákonodárství související s vládním provozem (ohledně daní, dávek, pobídek, poplatků a podobně) od rozhodování o obecných principiálních normách, ustavujících základní sociální řád.

Tedy například o tom, zda má platit trest smrti, má-li člověk právo na euthanasii či na uzavření sňatku s osobou stejného pohlaví, zda lze muslimku nutit, aby ve škole odkládala šátek a podobně.

Čtěte také

Avšak všechno souvisí se vším, a v realitě tudíž vlastně neexistují čistě hodnotové a čistě ekonomicko-sociální zákony. Přesto je zřejmé, že například debata o euthanasii překračuje běžné pravo-levé štěpení, rozhodně to české, jež je vymezeno víceméně ekonomicky, nikoliv hodnotově.

Role „rady starších“ by však vyžadovala některé specificky definované a též silnější pravomoci a za druhé i jiný způsob výběru senátorů. Dvoukolový volební systém, kdy se ke zvolení vyžaduje nadpoloviční většina a do finále postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního, se ve světě používá zpravidla pro prezidentské volby.

Valdštejnský palác, sídlo Senátu

Ty jsou však prestižnější a voliči kandidátů, kteří skončí již v prvním kole, se účastní i kola druhého: někoho z finálové dvojice si zkrátka vyberou, často jako menší zlo. V případě českého Senátu zůstávají spíše doma.

Konkrétních variant volebních systémů existuje obrovské množství, nicméně bez konkrétního zadání, k čemu a jak má daná parlamentní komora sloužit, zatím nemá smysl konkrétní reformu navrhovat.

Natož zbrkle zavádět povinnou volební účast, jiný den voleb nebo delší prodlevu mezi oběma koly. Bohužel, debata o Senátu asi opět vyšumí do ztracena, jen co se po nějakém čase na letošní nízkou volební účast tak nějak raději zapomene.