Jörg Haider zakládá novou politickou stranu

Spojenectví pro budoucnost Rakouska, jak se nová politická formace jmenuje, vznikla totiž odštěpením od dosavadní vládní strany Svobodných. Do jejích řad přešly všechny významné osobnosti strany, včetně dosavadní předsedkyně, všech ministrů, většiny členů poslaneckého klubu a v neposlední řadě i dlouholetý předseda Svobodných, populista Jörg Haider. Právě Haider je vlastně duší celého projektu a za několik týdnů, při ustavujícím sjezdu strany, má také stanout v jejím čele. Symbolem nové strany je oranžová barva, a tak se vlastně z dosavadního černo-modrého spojenectví konzervativních lidovců a Svobodných stala přes noc koalice černo-oranžová.

Vznikem novém strany tak vyvrcholily několik týdnů trvající spory o budoucí směřování strany Svobodných. Konflikt přitom probíhal mezi oficiálním vedením strany v čele s Haiderovou sestrou Ursulou Haubnerovou, a představiteli pravicového, německo-národního křídla. Zatímco Haubnerová chtěla setrvat ve vládě a profilovat stranu jako konstruktivní sílu, a to i za cenu, že ponese před voliči odpovědnost za některá nepopulární opatření, chtěli její pravicoví oponenti z vlády co nejrychleji vystoupit a všemožně se snažili stěžovat pozici stranického vedení. To vše se odehrávalo na pozadí pokračujících volebních neúspěchů Svobodných, které v rostoucí míře ohrožovaly volební úspěch strany při příštích celostátních volbách, a tím i její další politickou existenci.

Také z toho důvodu má odchod všech významných tváří Svobodných z jejich mateřské strany charakter nejkrajnějšího řešení celého konfliktu. Dokládá to i skutečnost, že původní straně sice zůstanou dluhy v souvislosti s neúspěšnými kampaněmi při minulých volbách, ale s největší pravděpodobností také všechny pravidelné příjmy ze státního rozpočtu, které přísně vzato může dostávat pouze strana, která se posledních voleb také skutečně zúčastnila. Právě otázka financování nové strany by se tak mohla lehce stát její achillovou patou. Další velkou neznámou je ale i její ideologické zaměření. Jörg Haider sice prohlašuje, že strana bude otevřena všem zklamaným členům původní Svobodné strany, stejně jako všem voličům, kteří se v minulých letech od Svobodných odvrátili. Zatím ale neprozradil, jak toho chce dosáhnout. Zdaleka přitom není vyloučeno, že by se znovu neuchýlil k osvědčené populistické rétorice.

Jaké však mohou nejnovější rošády na rakouské politické scéně dopad na současnou vládu? Všeobecně se očekávalo, že lidovecký kancléř Schüssel využije dlouhotrvající krize u koaličního partnera jako záminky k ukončení vládní spolupráce a vypsání předčasných voleb. O to překvapivější bylo jeho prohlášení, že navzdory dramatickému vývoji posledních dní hodlá v dosavadní vládní spolupráci pokračovat, neboť jeho lidovci budou ve vládě kooperovat se stejnými osobnostmi jako dosud, pouze s tím rozdílem, že změnily stranickou příslušnost. Navzdory tomu ale představitele nového koaličního partnera pro jistotu požádal o písemnou záruku, že poslanci Spojenectví pro budoucnost Rakouska budou loajální vůči vládě a budou podporovat její kroky.

Ve skutečnosti si ale předseda rakouské vlády zřejmě spočítal, že předčasné volby by s největší pravděpodobností přinesly výrazný neúspěch i jeho lidovcům a to tím spíš, že Schüssel už jednou před necelými třemi lety vládní spolupráci se Svobodnými předčasně ukončil a nechal o dalším osudu vlády rozhodnout voliče. Tehdejší předpoklad, že Rakušané ocení jeho odvahu vyhodit Svobodné z vlády mu stoprocentně vyšel a lidovci poprvé po 36 letech zase dokázali vyhrát volby.

Přesto ale bude pro rakouského kancléře vládnutí o něco těžší, než dosud. Rozkolem uvnitř strany Svobodných totiž poprvé od roku 1983 vznikla situace, kdy vláda nemá většinu ve Spolkové radě, druhé komoře rakouského parlamentu. Prosazování běžné vládní agendy to sice nikterak neohrozí, neboť postavení rakouské Spolkové rady je srovnatelné s naším Senátem, a všechna její rozhodnutí mohou být přehlasována kvalifikovanou většinou v komoře první. Takovéto oslabení pro vládu je ale především symbolické, neboť charakterizuje její reálnou politickou sílu, a tím pádem i schopnost v čase, který zbývá do příštích řádných voleb, cokoli zásadnějšího a třeba i nepopulárního prosadit.