Jiří Stránský: Je zima a magnólie jsou průšvih

20. duben 2017
03376353.jpeg

V lékárně přede mnou čekaly dvě postarší dámy na své léky a při tom hořekovaly, že teda takhle je té zimy opravdu, ale opravdu už moc, a to si ještě nejsou jisté, jestli jim nepřestanou topit.

Jedna už docela přesvědčivě kašlala a druhá si při tom neustále měnila u nosu papírové kapesníčky. Za mnou mladý muž řekl svému děvčeti, že by to byla paráda, kdyby ještě napadlo těch 40 čísel sněhu, jak říkali v rádiu. Že by si krásně prodloužili snowboardování, které jim tak chutná.

Děvče moc nadšeně nevypadalo a řeklo „Jen aby“. Třeba zadoufalo, že bude brzy zase oněch pětadvacet jak onehdy.

S islandskou pastilkou v puse jsem se pak vydal domů, abych včas nakročil do každodenní dopolední tříkilometrové vycházky po vrstevnicích svahu nad mým bydlením. Sice se mi v té zimě moc nechtělo, ale coby oldskaut si dovedu nejen poručit, ale i se poslechnout. Obalil jsem se teplem a vyrazil.

Už jsem měl vystoupanou polovinu svahu, když jsem někde nad sebou uslyšel zvýšené hlasy. Jen jsem je uviděl, hned mi bylo jasné, proč tak křičí: podobní starci jako já a nejspíš stejně nedoslýchaví. Křičeli ale tolik, že jsem jim po pár krocích rozuměl a pochopil, že se hádají o počasí a že jen prosazují své názory.

Chce to grog

Kvetoucí šácholan na zastávce lanovky Újezd

Jeden právě žaloval celému světu: „A co ty magnólie?! Na tomhle našem jižním svahu kvetou dřív, to jo, ale ne takhle dřív! Koukněte se: všude už odkvétají! Bezy celej můj život začínají kvést v květnu, nanejvejš na konci dubna. A vidíte?!“

Ten druhý mě docela pobavil: „Jo takhle! Vy jste klausovec – žádný globální oteplování neexistuje.“

Chtěl ještě něco říct, ale první mu do toho skočil: „Jděte do háje! Tohleto nad náma je globální oteplování, jo? To mi může bejt ukradený! Mně vadí, že jeden den je 25 a za pár dní osm! Dnes ráno šest! Nevím, co si mám vzít na sebe! Vy snad jo? A co ty holky? Jeden den bez punčocháčů a o dva dny dál maj na sobě tlustý legíny neb jak tomu nadávaj! Vnučka celou noc prochrchlala!“

Ten druhý využil zámlku prvního a řekl: „V třiapadesátém, jak natáhli brka Stalin i Gottwald, napadlo v květnu deset čísel sněhu. Z třetího patra pankrácký basy to bylo krásný.“ Ten první řekl: „To se máte čím chlubit, to jo.“

A druhý dodal: „Tou Pankrácí, nebo tím sněhem? Je mi zima, chce to grog. A ty magnólie jsou fakt průšvih.“ Když jsem je míjel, pozdravili.

autor:Jiří Stránský