Jiří Pehe: Soumrak české levice. KSČM a ČSSD nejsou v dobrém stavu
Obě české levicové strany, které jsou zastoupeny v parlamentu, čelí vážným problémům, možná dokonce pádu pod hranici volitelnosti.
Souvisí to jak s jevy, které stojí za oslabováním levice i v jiných západních zemích, ale najít lze i specifické domácí příčiny.
Lukáš Jelínek: Revolucionáři z KSČM. Nebo obchodníci s mocí?
Kdyby vojenský zásah nepomohl ničemu jinému, tak aspoň dokázal spojit české komunisty, v jejichž řadách to hned z několika důvodů vře. Ovšem pohled na zahraniční politiku je spojuje.
Pokud jde o obecnější příčiny, zdá se, že levicové strany se napříč Evropou staly tak trochu oběťmi svých úspěchů v druhé polovině minulého století. Ve svém úsilí humanizovat kapitalismus přispěly k vybudování silných sociálních států a byly hybnými silami v prosazování lidských práv.
Jenže nástup globalizace je zastihl nepřipravené. Sociální problémy, které vyvolávají nejrůznější aspekty globalizace, není už možné řešit jen na národní úrovni, jenže levice, která se pyšnila v minulosti tím, že je internacionalistická, zůstala vesměs uvězněná právě na národní úrovni. Národní stát, je přitom sám pod tlakem globalizace, a proti řadě globálních jevů bezmocný.
Petr Hartman: Trestní stíhání premiéra přivádí komunisty k moci
„Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou,“ píše se v zákonu o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.
Potíže levice souvisí i s tím, že tradiční strany, včetně těch levicových, jsou těžkopádné, reagují na nově vznikající problémy pomalu, a jsou tak vytlačovány novými populistickými hnutími, která pružně kombinují nacionalismus, který byl v minulosti spojován spíše s pravicí, s de facto levicovou sociální a ekonomickou politikou.
Komunistická strana nová populistická hnutí v tomto ohledu předběhla s programem, který kombinoval nacionalismus s levicovou sociální politikou. K tomu, že úspěšně přežila pád komunistického režimu přispěla i skutečnost, že si pro sebe vytvořila obraz protestní strany, což je dnes další z charakteristik nových populistických hnutí.
Technologie moci
Její potíže nastaly, když se jako houby po dešti začala vynořovat hnutí, která mají často též nacionalisticko-levicový program, ale jsou pružnější, mají mladší voliče i členy, a nikdo na ně neútočí kvůli jejich minulosti.
Petr Hartman: Filip se nerozbil o Skálu a dál povede komunisty
Po výprasku ve sněmovních volbách to vypadalo na to, že KSČM bude mít v dohledné době nového předsedu.
Zdá se, že KSČM neví, jak tomuto náporu čelit. Průměrný věk jejích členů je 75 let, a noví členové a voliči se k ní nehrnou, protože je příliš těžkopádná a svůj mocenský pragmatismus dál schovává za pozůstatky ideologie, která už dnes mezi mladšími voliči téměř nikoho neoslovuje.
Česká sociální demokracie se mohla osudu KSČM vyhnout, protože vznikla mimo ní. Nemusela se potýkat s nálepkou „postkomunistická levice“, jež přispěla k pádu stran demokratické levice, které vznikly z komunistických stran jinde v bývalých sovětských satelitech.
Jenže personální vybavení ČSSD se nakonec ukázalo být též spíše „postkomunistické“ než autenticky sociálnědemokratické. Všechny pokusy o modernizaci selhaly.
Místo reforem, které by ČSSD přiblížily sice oslabujícím, ale leckde ještě silným sociálně demokratickým stranám v západní Evropě, se strana vydala v posledních letech na cestu k jakési verzi českého národního socialismu.
Tím se ovšem programově přibližovala komunistům, a spolu s nimi pak těžko odrážela nástup hnutí, která nacionalismus, zneužívání různých reálných i domnělých hrozeb pro politické účely i levicovou sociální politiku, praktikují pružněji. A mají navíc charismatické lídry, kteří rovnou nabízejí vládu silné ruky.
Už vzhledem k tomu, jaký typ politiků dnes stojí v čele KSČM a ČSSD, obě strany jen těžko přesvědčí mladší voliče, že jim mají co nabídnout. Vlastně mezi nimi nemají téměř žádnou podporu. A nemají bohužel téměř žádnou šanci se modernizovat, k čemuž jsou občas vyzývány.
Zbývá jim už jen technologie moci, což se pěkně vyjevuje v současných jednáních o vládní spolupráci s hnutím vedeným velkopodnikatelem. Skutečná demokratická levice tak u nás bude muset asi vzniknout zcela mimo KSČM a ČSSD.
Související
-
Jindřich Šídlo: Komunisti na dně a na vrcholu
Objektivně vzato jsou komunisti nejstabilnější - a vlastně i nejlínější českou politickou stranou.
-
Radko Kubičko: Sjezd ČSSD potvrzuje – ne ANO
Už už se zdálo, že čeští sociální demokraté získají nálepku strany pragmaticky schopné všeho, která vymění vládní partu za jinou vnitrostranickou skupinu a vše, co ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
