Jiří Pehe: Před šesti lety vznikla Sobotkova vláda. Vyvedla zemi z krize
V současném ekonomickém boomu si už asi málokdo vzpomene, že ještě v roce 2013 se Česká republika potýkala s důsledky ekonomické krize, která byla vyústěním světové finanční krize z roku 2008.
Kvůli politické nestabilitě po pádu vlády Mirka Topolánka uprostřed českého předsednictví Evropské unie v na jaře roku 2009, následnému nemastnému neslanému působení vlády odborníků Jana Fischera a zejména pak kvůli politice radikálních škrtů vlády Petra Nečase, byly u nás dopady krize horší než v okolních zemích.
Čtěte také
Radikální obrat k lepšímu nenastal ani během působení další vlády odborníků vedené Jiřím Rusnokem, kterou vytvořil po pádu Nečasovy vlády bez ohledu na Poslaneckou sněmovnu prezident Miloš Zeman.
Mírný ekonomický růst byl sice obnoven v roce 2010 a 2011, ale za cenu obrovitých schodků v hospodaření země. Zpět k trvalému ekonomickému růstu a relativní politické stabilitě dovedla zemi po předčasných volbách v říjnu 2013 až vláda Bohuslava Sobotky, která vznikla po průtazích zaviněných prezidentem 29. ledna 2014. V této době před šesti lety vláda připravovala svůj program, se kterým pak uspěla při hlasování o důvěře 18. února 2014.
Sociální demokracie, která v předčasných volbách zvítězila s těsným náskokem před hnutím ANO Andreje Babiše, měla v koaliční vládě 8 křesel, včetně premiéra, ministra zahraničí a ministra vnitra. ANO získalo 6 křesel, včetně důležité pozice ministra financí pro Babiše. Třetím koaličním partnerem byli lidovci se třemi vládními křesly.
Principy a politická nestabilita
Země se vrátila k ekonomickému růstu ve výši 2,7 % hrubého domácího produktu už v roce 2014, v následujícím roce růst dosáhl téměř 6 %. Klesaly i schodky v hospodaření státu, v roce 2016 země dokonce hospodařila s přebytkem více než 60 miliard korun.
Čtěte také
Dobré výsledky Sobotkovy vlády je užitečné si dnes připomenout z několika důvodů. Tak především, i když nejsilnější vládní strana ČSSD se nakonec stala obětí obecnějšího trendu, ve kterém tradiční strany, které stály v čele české ekonomické a politické transformace po ekonomické krizi z roku 2008 a celé řadě korupčních skandálů začaly oslabovat, byla to vláda této tradiční strany, která zemi definitivně vyvedla z krize.
A to navzdory antipolitickým a antistranickým sloganům, s nimiž vtrhl do politiky právě Babiš. I když jeho PR aparát dokázal celou řadu úspěchů během vládnutí Sobotkova kabinetu připsat v očích veřejnosti hnutí ANO, skutečností je, že priority vládnutí určovala ČSSD a jeho relativně civilizovaný tón sám Sobotka.
Podstatné taky je, že Sobotka dokázal navzdory neustálému tlaku Hradu a zemanovské páté kolony ve vlastní straně, a i navzdory konfliktům s hnutím ANO, konkrétně s Babišem, udržet vládu po celé čtyři roky.
Čtěte také
Možná ke své škodě. Kdyby totiž Babiše, kterého kvůli jeho skandálům nakonec vytlačil z vlády až několik měsíců před volbami v roce 2017, donutil k odchodu z vlády už v březnu 2016, kdy Babiš na mimořádném zasedání sněmovny ke kauze Čapí hnízdo otevřeně přiznal, že lhal o vlastnické struktuře Čapího hnízda, protože prý chtěl chránit svoje děti, mohli Sobotka i ČSSD dopadnout lépe.
Důležitým přínosem Sobotkovy vlády bylo i přijetí některých protikorupčních opatření. A i když si i v tomto případě hlavní zásluhy za ně připsal Babiš, který do politiky přišel pod praporem boje s korupcí, skutečností je, že byly výsledkem práce celé vlády.
Pomineme-li opakované konflikty s Babišem, přijala vláda vytvořená Sobotkou řadu opatření, které přispěly k trvalejšímu ekonomickému růstu, z něhož dnes politicky těží Babiš.
Otázka, která se nad hodnocením Sobotkovy vlády i Sobotky dnes vznáší, zní, jestli Sobotka kvůli udržení ekonomické i politické stability neobětoval v podobě spoluvládnutí s trestně stíhaným politikem, který byl už tehdy v nemalém konfliktu zájmů, principy, jejichž důsledná obhajoba mohla sice zapříčinit jistou politickou nestabilitu (a ohrozit dobré ekonomické výsledky vlády), ale alespoň částečně by zmírnila hodnotový marasmus, v němž se dnes česká politika a společnost navzdory šlapajícímu hospodářství nacházejí.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
