Jiří Pehe: Kdo jsou naši putinovci
Vypjatá atmosféra doprovázející rusko-ukrajinský konflikt má účinek jakéhosi katalyzátoru, který řadu lidí nutí, aby zaujali jasný postoj. Motivy těch, kteří podporují Putinovu agresivní politiku vůči Ukrajině a případně bývalým republikám Sovětského svazu či sovětským satelitům, lze rozdělit do několika skupin.
Tak především existuje silná korelace mezi bývalými a současnými členy komunistické strany a podporou pro současnou politiku Ruska. Nejde jen o to, že bychom marně hledali někoho, kdo by ruskou imperiální politiku, porušující mezinárodní právo, jasně odsoudil v současné Komunistické straně Čech a Moravy, ale není jistě náhoda, že i většina těch představitelů sociální demokracie, kteří sympatizují se současnou ruskou politikou, jsou bývalí členové KSČ.
Při zběžném pohledu se to může jevit jako záhada, protože Putin se s komunisty v Rusku v nedávné minulosti nijak nemazlil. Zároveň ale veřejně lituje rozpadu Sovětského svazu a vymezuje se agresivně proti Spojeným státům a Západu obecně.
Komunistům tyto postoje evidentně imponují, stejně jako jim imponuje vláda silné ruky. A vypjatá atmosféra evidentně vyplavuje na povrch proruské a protizápadní instinkty i v případech mnoha bývalých komunistů, kteří jsou nyní členy takzvaných demokratických stran.
Jejich argumentace ve prospěch Putina se přitom často skrývá právě za kritiku USA a Severoatlantické aliance. Jaké právo prý máme kritizovat porušování mezinárodního práva ze strany současného Ruska, když zejména Spojené státy a NATO ignorovaly některé principy mezinárodního práva při bombardování Jugoslávie nebo při invazi v Iráku?
Nebere se přitom v potaz skutečnost, že západní zásahy v Iráku a dalších zemích následovaly až po pokusech zajistit jednotnou mezinárodní podporu v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů, kterou opakovaně mařily navzdory probíhajícím humanitárním katastrofám nebo bezpečnostním rizikům v daných zemích svými dost nepochopitelnými postoji zejména Rusko a Čína.
Jinými slovy, nebere se v potaz, že před – nyní z mnoha důvodů jistě oprávněně kritizovanými, neboť často ne velmi úspěšnými – západními intervencemi existovala přece jen jakási demokratická diskuse doma, tak na půdě, OSN.
Rusko naopak anektovalo Krym zcela unilaterálně, a ještě se s pomocí lží snažilo přesvědčit mezinárodní společenství, že na Krymu i východní Ukrajině jde o spontánní procesy, kterým Rusko jen přátelsky vychází vstříc.
Další skupinou lidí, kteří podporují Putina, jsou lidé patřící k extrémní protievropské pravici, a to nejen u nás. Není to překvapující. Jejich instinkty jsou podobné těm na extrémní levici. V podstatě nemají rádi západní liberální demokracii, nebo ji dodnes nerozumí, a s Putinem se shodnou na potřebě zničit Evropskou unii.
Alexander Mitrofanov nedávno napsal, že jednu skupinu také tvoří lidé, kteří si od případné expanze Ruska, třeba až do střední Evropy, slibují z různých důvodů nějaký prospěch. Podobná situace existovala v druhé československé republice v době mezi Mnichovem a okupací zbytku českých zemí Hitlerem.
Tehdy se najednou vynořilo překvapivé množství českých fašistů a německých kolaborantů. Byli to nejen lidé s dlouhodobou antidemokratickou agendou či instinkty, ale také prospěcháři a oportunisté, popřípadě prostě užiteční idioti, kterých je bohužel v každé vypjaté situaci více než dost.
Je bohužel též zřejmé, že část sympatizantů se současným Ruskem tvoří lidé, kteří jsou napojení na ruské agenturní sítě. Ruští agenti u nás působí dlouhodobě a poměrně intenzivně, jak se lze přesvědčit pouhým nahlédnutí do výročních zpráv Bezpečnostní a informační služby.
Navíc je možné, že někteří lidé, kteří se aktivně neprojevovali v minulosti, byli aktivováni ruskými tajnými službami za účelem podpory politiky současného Kremlu teprve nedávno.
Někteří jsou nepochybně dlouhodobými ruskými spolupracovníky, jiní možná jen vědí, že na ně v archivech KGB existují kompromitující materiály. Lze jen doufat, že BIS a další české tajné služby aktivity těchto lidí vyhodnocují, a že nebudeme nepříjemně překvapeni tím, kdo tito lidé jsou, stejně jako byli českoslovenští demokraté v roce 1939.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.