Jiří Leschtina: Velký byznys ohrožuje zkrocení pandemie. Jak se to mohlo stát?

4. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Testování ve firmách nad 250 zaměstnanců začalo ve středu

Jedna věc je na novém pokusu o utažení proticovidových šroubů v zemi zvlášť pozoruhodná. Snadnost, s jakou vláda podléhá odporu vedení Hospodářské komory, Svazu průmyslu a další podnikatelské lobby, k použití nejúčinnější zbraně: uzavření průmyslových podniků, které patří k největším zřídlům nákazy.

Zase jednou jsme se tak mohli přesvědčit, jak nepřiměřenou ekonomickou sílu a politickou moc mají představitelé velkého byznysu, když dokázali navzdory naléhavým doporučením epidemiologů zabránit vylidnění průmyslových, výrobních či skladových provozů, jejichž zaměstnanci jsou ve zvýšené míře vystaveni pandemické vlně, která se vymkla kontrole.

Čtěte také

Jak je ale možné, že vláda ustupuje velkým koncernům a korporacím, ohrožujícím zkrocení pandemie? Jen sklízíme trpké plody prorůstání politiky a velkého byznysu, které se táhne od polistopadové transformace až po dnešek.

Počátky hledejme už v institucionálním propletenci kvaziprivátních či lépe skrytě státních bank a jimi založených investičních privatizačních fondů, které v průběhu 90. let byly hlavním motorem privatizace. V takto nastaveném prostředí mohli novodobí privatizátoři (často příslušníci někdejší komunistické nomenklatury), zaštítěni vztahy s vrcholnými politiky získávat od bank neomezené a často nikdy nesplacené úvěry pro svůj privatizační byznys.

Nejkrutější cena za velký počet nemocných

Klientelistická symbióza sféry politiky a byznysu se dál upevnila v následujícím desetiletí, kdy k privatizaci toho už moc nezbývalo a politický parazitismus se soustředil na systém veřejných zakázek a dotací z eurofondů.

Čtěte také

Politolog Michal Klíma v této souvislosti mluví o privatizaci a kolonizaci samotných politických stran zdola a shora.

„Jestliže v rámci privatizace zdola si netransparentně podnikající lokální byznysmeni rozebírali nižší články politických stran, pak během kolonizace shora si největší byznys zavazoval a podmaňoval nejvyšší politická patra vládních stran pomocí nekalých praktik,“ píše Klíma.

Zvlášť výmluvným symbolem éry kolonizace politiky se stala luxusní dovolená v Toskánsku, kde společně pobývali čerstvě padlý premiér Mirek Topolánek, generální ředitel ČEZ Martin Roman, Roman Janoušek a další vrcholní lobbisté té doby.

Čtěte také

„Zlatým hřebem“ probyznysové politiky ale byl nástup k moci Andreje Babiše (ANO), jehož postava se prolíná prakticky všemi dějstvími exkluzivních vztahů mezi byznysem a vrcholnou politikou. Od jeho působení v socialistickém podniku zahraničního obchodu přes predátorské tažení v české chemii, zemědělství a potravinářství, v němž klíčovou roli hrály jeho zákulisní vztahy s vrcholnými politiky.

A těžko si představit, že premiér bude srozuměn s vypínáním ekonomiky, která by postihla i mnohé firmy „agrofertího“ impéria.

Lépe než epidemiologům bude ministerský předseda rozumět někdejšímu ministrovi Čalfovy a Klausovy vlády a nynějšímu šéfovi Hospodářské komory Vladimíru Dlouhému, který o home office mluví jako o placené dovolené.

Jiří Leschtina

A který počátkem února, kdy už bylo jasné, že se řítíme do dalšího průšvihu, volal v rozhovoru pro Seznam Zprávy po rozvolnění, a to „i za cenu většího počtu nemocných“.

Co však již nedodal, že nejkrutější cenou za větší počet nemocných je i větší počet mrtvých. 

Autor je publicista

Spustit audio