Jiří Berounský: Úspory v roce 2013

Pro příklady nemusíme chodit daleko – stačí prohlédnout noviny z poslední doby. Prostým občanům mohou leckdy ty případy připadat jako neuvěřitelné plýtvání, kdy z cizího – jak praví české přísloví, jímž zde rozumíme státní peníze – krev neteče.

Co si máme na příklad myslet o zkoumání pitelnosti českého piva, za něž chtělo ministerstvo zemědělství prý zaplatit třináct milionů korun, ale po dvou letech a pěti milionech korun výdajů od úkolu upustilo a uveřejnilo o tématu článek o dvaceti čtyřech stranách. Bylo prý vedeno snahou zjistit vliv chmele na onu pitelnost a podporovat ty odrůdy českého chmele, které pitelnost zvyšují. Nicméně…

Nebo: Ve druhém pololetí roku 2013 vyplatila prý důvěrou neobdařená vláda Jiřího Rusnoka svým podřízeným na odměnách sto osmdesát milionů korun. Na ministerstvu financí obdrželo před Vánoci prý šest náměstků dohromady přes milion tři sta tisíc korun, na ministerstvu zdravotnictví osm šéfů takřka půl druhého milionu a na ministerstvu práce pět náměstků necelých sedm set tisíc korun. Ministři odstupující Nečasovy vlády vyplatili na odměnách za první pololetí roku 2013 dvě stě čtyřicet tři miliony korun, což je asi tři a půlkrát více než v roce předešlém. A to v době všeobecného snižování platů u mnohých profesí.

Nemusíme při tom ale chodit ani na ministerstva: I na pražské radnici byli prý pracovníci, za doby exprimátora Béma, kteří brali měsíčně přes sto tisíc korun.

A odměny na Úřadu vlády? Tady už šlo o miliony, které u některých pracovníků přesahovaly měsíční platy. Zejména u Jany Nagyové. Abychom ale nezapomněli ani na regiony: Krajská zdravotní, sdružující pět severočeských nemocnic, měla umožnit nejasně napsanou smlouvou několikamilionovou odměnu auditorovi za úspory, a to navíc nikoliv za úspory realizovatelné, ale prostě jen vyčíslené.

To je jen malá ukázka hospodaření, jak nás o něm informovaly Lidové noviny. A to jsme vůbec nehovořili o kauze ProMoPro, nákupu letounů CASA, zneužití Vojenského zpravodajství a o dalších pochybných zakázkách. Nejjednodušší obrana plýtvání je populistický odkaz na nepřejícné čecháčkovství nebo závist těch druhých. Jenomže ono to je jinak. To cizí, z kterého údajně krev neteče, patří totiž nám všem.