Jiný kraj, jiný mrav… aneb Mezi jakým národem jsem teď?

Čím dále od domova, tím větší kulturní překvapení vojáci zažívali. Nad civilizační úrovní místního obyvatelstva se pozastavovali zejména zajatci v Rusku. Budoucí legionář František Matula si v lednu 1915 ve vesnici Voskrysenka zapsal do deníku: „Mezi jakým národem jsem teď? Jsou to zde lidé vůbec, bez citu, bez charakteru, neznají ani číst ani psát, jen tak některý, zato na popa zde drží. Jsou pořád plní křížků. Když někdo přijde do domu cizí, hned dělají samé křížky, to jich tolik nadělají, že to mnohokráte jsem nemohl ani sčítati. Jiného zde neznají, národ ubohý.“

Kromě vzpomínek na stravovací a hygienické návyky v sibiřských domácnostech zaznějí v pořadu i názory českých vojáků na stav mravů v Itálii a úroveň školství ve Francii, postřehy ze Srbska i záznamy obyčejů muslimského obyvatelstva Bosny. Chybět nebude ani líčení chudoby slovenského venkova, špatné pověsti maďarských vojáků a neoblíbených Poláků a dojmy legionářů z prvního setkání s Číňany a Japonci na Dálném východě.