Jindřich Šídlo: Jak to před patnácti lety celé začalo

Což nebylo nic jiného než dohoda o rozdělení politické a ekonomické moci a eliminaci jakékoliv další opozice. To se sice nakonec nepodařilo, protože novému volebnímu zákonu, který to měl zařídit, nakonec zabránil až po stížnosti prezidenta Václava Havla Ústavní soud.

Když se dnes na opoziční smlouvu podíváme s patnáctiletým odstupem a bez emocí, můžeme s klidem konstatovat: Ano, nic podobně hrozného a ničivého česká demokracie po roce 1989 nezažila, a že je s čím soutěžit. A dodnes jsme se z ní nevzpamatovali.

Stabilní politické prostředí skutečně vzniklo, menšinová vláda Miloše Zemana jako druhá a od té doby také poslední v dvacetileté historii Česka přežila celé čtyřleté volební období. Nebylo síly, která by jí svrhla, bez ohledu na řadu skandálů a afér, které se nám dnes zdají jen těžko uvěřitelné. Miloš Zeman musel nedávno při aféře, která nakonec stála Petra Nečase politickou kariéri, zažít déja vu - jak moc se případ Jany Nagyové vlastně lišil od aféry Olovo, v níž Zemanovi poradci sepisovali estébácké kompromateriály na místopředsedkyni ČSSD Petru Buzkovou?

Vlastně celý ten deal je z dnešního pohledu naprosto bizarní a zřejmě by nemohl ujít pozornosti státního zástupce Ištvána a plukovníka Šlachty. Přestože ODS před volbami 1998 tvrdila, že vládu ČSSD nikdy nepodpoří (konkrétně Václav Klaus), nakonec to výměnou za křesla - od sněmovny až třeba po dozorčí radu České konsolidační agentury - ochotně udělala. A nešlo přitom o pár desítek tisíc pro tři poslance, ale vliv na desítky miliard korun.

Nicméně to je pohled roku 2013. Před patnácti lety by se nic jako noční policejní zásah na Úřadu vlády pochopitelně stát nemohlo - na pacifikaci elitních policejních útvarů dohlížel při svých pravidelných návštěvách u Miroslava Šloufa na Úřadu vlády osobně cappo di tutti capi František Mrázek. I když si není třeba dělat iluze o následujících letech, přesto není přehnané říct, že tak brutální politický nátlak české bezpečnostní složky předtím ani potom už nezažily.

Opoziční smlouva měla trvat navždy, nakonec přežila jen jedno volební období. ODS další volby v roce 2002 překvapeně prohrála a Václav Klaus musel odejít z jejího čela. Zemanův nástupce v čele ČSSD i vlády Vladimír Špidla se celkem upřímně a taky neúspěšně snažil následky této éry nehybnosti napravovat - a vydržel pouhé dva roky.

Nástupcem Václava Havla se stal Václav Klaus, kterého letos v lednu v první přímé volbě nahradil druhý z tvůrců opoziční smlouvy Miloš Zeman. A jeho prezidentskou vládu řídí Jiří Rusnok, Zemanův ministr financí let 2001 - 2002, který ve Špidlově vládě a politice vůbec skončil před deseti lety poté, co v prezidentské volbě roku podpořil Václava Klause.

Některá výročí je prostě užitečné si připomínat.