Jindřich Šídlo: Démanty jsou věčné

23. červen 2014

Takže v tom konečně máme jasno. Šperky za statisíce korun, které policie loni objevila u Jany Nagyové, dnes Nečasové, patří firmě ALO Diamond, která je bývalé vrchní ředitelce premiéra Petra Nečase „zapůjčovala“, neboť jak vysvětlil mluvčí firmy Kamil Chalupa, paní Nagyová měla dostatek příležitostí šperky „prezentovat při oficiálních příležitostech“.

No. Tak za prvé. Vlastně je s podivem, že se tohle křišťálově čisté vysvětlení objevilo až po tak dlouhé době – je zhruba jediné, kterému by se dalo jakž tak věřit, pokud byste tomu samozřejmě věřit chtěli. Jenže tady se nehraje na umělecký dojem, ale docela vážně možná až o několik let kriminálu.

Za druhé: presumpce neviny samozřejmě velí vysvětlení klenotnické firmy věřit. Je to koneckonců docela hezká představa. Jedna z nejvýše postavených státních úřednic, nepostradatelná poradkyně premiéra, se nám tu před očima mění v českou celebritu, takovou Agátu Hanychovou nebo Kateřinu Brožovou, která se patrně na zasedání Evropské rady či aspoň kongresu ODS chlubí v kuloárech: „Líbí se ti ty šperky? Bezplatně mi je zapůjčila společnost ALO Diamonds, děkujeme.“

A možná přihodí i webovou adresu, nebo dokonce přímo telefon na obchodního zástupce. Půjčovat šperky Janě Nagyové se nepochybně vyplatí.

Čtěte také

A protože všechno bylo naprosto v pořádku a podle zákona, můžeme si být taky jisti, že se Jana Nagyová zachovala zcela přesně podle Etického kodexu státních úředníků, který v květnu 2012 přijala vláda jejího dnešního manžela jako „minimum v oblasti etiky z hlediska protikorupčních opatření“.

Mimochodem se v něm také dočteme: „Úředník a zaměstnanec veřejné správy nesmí při svém rozhodování a v souvislosti s rozhodováním přijímat ani vyžadovat dary či jiná zvýhodnění pro sebe nebo někoho jiného.“

Premiér Petr Nečas na tiskové konferenci oznámil, že nemá důvod rezignovat

V případě nejasností stanoví kodex jasný postup: „Ve všech případech, kdy by mohla vzniknout pochybnost, zda úředník a zaměstnanec veřejné správy postupuje v souladu s tímto článkem, informuje úředník a zaměstnanec veřejné správy svého nadřízeného a postupuje dle jeho pokynů.“

Takže můžeme přepokládat, že se Jana Nagyová s dotazem, zda si může ve své pozici dovolit podobně nezištné zápůjčky, obrátila přímo na premiéra, který zase nepochybně nepřipustil nic, co by vrhlo stín na jeho vládu práva, rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci.

Pochopitelně není na místě pouštět se do ukvapených závěrů, vyšetřování stále ještě neskončilo.

Jisté je jedno: historka se zapůjčenými šperky píše za jednou érou dokonalou tečku. Je v ní skoro všechno z těch časů – především ale těžko uvěřitelná trapnost. Taková, jaké byly roky 2010 až 2013.

Spustit audio