Jindřich Šídlo: 25 let bez okupantů. Proč nikdo neslaví?

Asi by nás překvapilo, kdyby se 17. listopad odehrál bez projevů, prohlášení a pokládání květin na Národní třídě. (Pomiňme teď ty nekonečně trapné momenty, jako když prezident země slaví svobodu po boku lidí vyzývající k stavbě koncentračních táborů pro vyznavače jednoho konkrétního náboženství.)

Ale 27. červen projde skoro bez povšimnutí. Nevíte, co se stalo 27. června? Taky už od toho data uběhlo v pondělí 25 let. Takže je možná užitečné si to zopakovat, 27. června 1991 opustil tehdejší Československo po téměř 23 let trvající okupaci poslední sovětský voják, generál Eduard Vorobjev.

Samozřejmě, 27. červen není státní svátek jako 17. listopad, ale není příliš troufalé tvrdit, že pro tuhle zemi má srovnatelný význam.

Takže by jeden možná čekal, že si aspoň někdo vzpomene a něco řekne nebo aspoň pošle tiskovou zprávu, kterými jsou denně přeplněny e-mailové schránky v každé redakci: třeba prezident Zeman, který si na ty euforické časy dobře pamatuje jako poslanec Federálního shromáždění.

Nebo premiér Sobotka, kterému bylo už skoro dvacet a už se pomalu chystal na politickou kariéru. Nebo Miroslav Kalousek, nosič odkazu Václava Havla, jemuž ovšem tentokrát roli vyfoukla koncertem s Plastic People v Mlýnské kavárně ODS. A víc už nic.

Milovice, objekt bývalého velitelství Střední skupiny sovětských vojsk|foto: Filip Jandourek

Když se slavilo rockem

Což je trochu zvláštní. Země, která tak ráda operuje se svou suverenitou, by si možná mohla připomenout, že právě prožívá to nejdelší souvislé období bez přítomnosti cizích vojsk v zemi.

Poprvé to zvládla 20 let, podruhé 23, ovšem se značně omezenou možností sama o sobě rozhodovat. Poslední čtvrtstoletí je zcela unikátním obdobím, ve kterém všechno závisí jen na našich vlastních rozhodnutích. Aha, to bude možná ono.

Ale stejně stojí za to si znovu říct, jak mimořádně úspěšnou a hladkou operací odjezd okupačních vojsk byl. Nejspíš to bylo možné jen v 90. letech: na začátku roku 1990 začalo Československo se Sovětským svazem vyjednávat.

A o osmnáct měsíců později už bylo úplně svobodné. Zmizelo z něj 73 tisíc vojáků a skoro 40 tisíc jejich rodinných příslušníků, 1220 tanků, 2500 bojových vozidel, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 tisíc tun munice.

Zásluhu na tom ale nemá jen výjimečná doba konce studené války. Ale taky docela konkrétní lidé: za všechny zúčastněné, jimž patří úcta a dík, jmenujme aspoň prezidenta Václava Havla, který odrážel stížnosti sovětské strany, že za tak krátký čas nelze tak logisticky obtížnou operaci uskutečnit, jednoduchým argumentem: Když dokázali za jedinou noc přijít, snad by jim na odchod mohlo stačit půl roku.

Michael Kocáb|foto: Jan Sklenář

A taky hudebníka a tehdy i poslance Michaela Kocába, pro nějž se stal odsun vojsk osobním posláním, které završil velkolepým koncertem s Frankem Zappou ve Sportovní hale. Ano, to byly časy, kdy se zásadní historické události země slavily rockovou hudbou.

Doba se změnila. Před 25 lety se prezident Václav Havel samozřejmě Kocábova a Zappova koncertu zúčastnil. V roce 2016 se nejviditelnějším projevem oslav hlavy státu na konci června stala jeho účast na večírku neformálního poradce Martina Nejedlého v Královském letohrádku u příležitosti jeho 50. narozenin. Každý nakonec slaví, co ho opravdu těší.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.