Jefim Fištejn: Válka kandidátů na poli ekonomiky

Zdá se, že kolektivní paměť investorů a burziánů dávno smazala vzpomínky na finanční krizi roku 2008. Podle oficiálních údajů nezaměstnanost v zemi spadla pod 5 procent, což znamená, že je čistě strukturální a v zemi panuje úplná zaměstnanost obyvatelstva.

Tento čistě statistický obrázek blahobytu má samozřejmě svůj rub. Několik hodin před rekordním skokem burzy prezidentská kandidátka za Demokratickou stranu Hillary Clintonová představila voličům vlastní ekonomický program, v němž slibuje napravit frapantní nedostatky: nízký ekonomický růst z posledních let, stagnaci reálných příjmů, útěk do ciziny těch výrobců, kteří kdysi poskytovali milionům Američanů dobře placenou práci.

Ve svém předvolebním reklamním šotu vtěsnává Clintonová svou vizi do několika řádek? „Zvýším daně pro nejbohatší a korporace a vybrané peníze použiji k vytvoření důstojných pracovních míst.“

Její rival Donald Trump prezentoval svůj ekonomický program o tři dny dříve. V něm slibuje snížit daňové zatížení pro všechny, včetně těch nejmajetnějších, oslabit sevření zbytečných regulací a omezit pomocí zvláštních nařízení volný obchod tak, aby to ochránilo Američany před konkurencí ze strany levnější pracovní síly z ciziny.

Bludný kruh

Oba kandidáti přirozeně tvrdí, že právě jejich návody vrátí zemi prosperitu. Na čí straně je pravda? Profesor ekonomie na Northwoodské univerzitě a bývalý prezident Fondu ekonomického vzdělávání Richard Ebeling připomíná, že snížení daňového zatížení a odbourání tržních regulací vždy mívá pozitivní ekonomický efekt, neboť nižší daně umožňují podnikatelům lépe využívat kapitál a v kapsách průměrných Američanů zůstává více peněz, s nimiž mohou libovolně nakládat.

Donald Trump|foto: ČTK/AP, Gerald Herbert,ČTK

V těchto Trumpových návrzích není nic nového. Je to standardní sada pouček typických pro konzervativní nebo libertariánské smýšlení. Osvobozují tržní síly spoutané regulací. Potíž s návrhy Hillary Clintonové spočívá v tom, že chce vzít peníze nejpodnikavější a nejúspěšnější vrstvě Američanů a svěřit takto získané prostředky do rukou politiků a byrokratů, kteří se pak rozhodnou, jak peníze utratit.

Přitom nikdo nikdy nedokázal, že jsou schopni najít lepší použití pro tyto prostředky než podnikatelé, kteří v případě špatných rozhodnutí ručí vlastním majetkem. Richard Ebeling má za to, že současné ekonomické potíže nesouvisí s nechutí podnikatelů plnit svou tradiční úlohu.

Stagnaci podle něho způsobují jiné faktory. Jedním z nich je politická nejistota. Ať již ve volbách zvítězí Trump nebo Clintonová, nikdo neumí předpovědět, jaká bude ekonomická politika nové vlády.

Druhý důležitý důvod spočívá v politice národní banky – Federálního rezervního systému. Umožňuje bankám neomezený přístup k levným penězům, které za normálních okolností banky půjčovaly výrobním podnikům.

Jenže teď tak nečiní a raději nechávají prostředky ve Fedu, sice na titěrný, ale jistý úrok. Jinými slovy banky dostávají dividendy bez rizika, ale také bez úvěrování. Je to svým způsobem bludný kruh, míní profesor Ebeling.