Jedovaté menu mořských červů

Mnohoštětinatí červi Olavius algarvensis žijí v písčitých sedimentech u břehů italského ostrova Elba. Jejich prostředí je chudé na potravu, ale zato přímo přetéká dvěma prudce jedovatými látkami: sulfanem a oxidem uhelnatým. Červi zde přežívají díky milionům symbiotických bakterií, které jim sídlí pod kůží a pomáhají získávat energii z oxidu uhličitého a sulfanu. Dělají to tak efektivně, že červi mohli během evoluce „zahodit“ celý trávicí systém. Dnes nemají ústní otvor, střeva ani další orgány a spoléhají se výhradně na své symbionty.

Jenom na sulfanu a oxidu uhelnatém by žádný červ dlouho nepřežil. Některé ze symbiotických bakterií však dokážou získávat z prostředí i nepatrná množství vodíku a organických sloučenin. Dalším šikovným trikem je recyklace: na rozdíl od většiny živočichů dokážou červi Olavius algarvensis využít své odpadní produkty. Energii z nich opět získávají symbiotické bakterie, které v tomto případě červům nahrazují ledviny či jiný vylučovací orgán. Je to systém, který zatím nebyl objeven u žádných jiných mořských živočichů.

Zdroj: Max Planck Gessellschaft