Jeden vědec a dva písaři

Z té na nás prší obludné částky peněz, které se přelévají mezi vládami, bankami, průmyslem, nadnárodními společnostmi a bůhví kde všude a bůhví mezi kým. Z čehož plyne, že nastal čas odborníků. Ekonomové, národohospodáři, politologové, politici se střídají na obrazovkách, k nimž shlížejí miliony lidí, zařazených do kategorie "prostý lid" a očekávají v zásadě jedno: jednoznačné sdělení, kterak "se budou mít v dobách zlých a nepřehledných".

Jelikož nikdo z odborníků není ani založením, ani povoláním jasnovidec, nedojde k rozdávání návodů a jízdního řádu a neomylných předpovědí, ale spíše ke komentování, konstatování a k prognózám se vší tolerancí k možným chybám odhadu.

Opisem řečeno: tisk těchto dní přináší zprávy, které bude nutné třídit a sestavovat do víceméně reálných obrazců naší přítomnosti. Takže na jedné straně jednoho vydání deníku (nikoli bulvárního) se dočteme o tom, že známá kartářka už ví, že krize nebude trvat dlouho a to navíc s informací, kterak vzrůstají návštěvy u kartářek, jasnovidců, hvězdopravců, z čehož asi největší radost bude mít Sysifos, neboť určit zítřejší cenu mléka nebo bochníku chleba bude obtížné z postavení planety Venuše. Navíc se soukromě obávám, že naší galaxii jsou naše virtuální potíže s potištěnými papírky dost lhostejné.

Nedávno jsme se mohli od mladého astronoma poučit (v televizním pořadu), že naše Modrá planeta se nachází na samém konci opět naší galaxie. Jestli je na druhém, opačném, konci vysvětlení nebo návod, jak naloží Země s miliony dalších nezaměstnaných, je skutečně ve hvězdách.

I když jasnozřivost nebo možná předvídavou fantazii nemůžeme tak úplně odsunout do říše bájí, pohádek a esoterických podvodů pouťových šarlatánů s lidskou důvěřivostí a bezmocností.

Neomylně jsem tak v knihovně našel román Camilla Flammariona "Konec světa". Sám Flammarion je bezesporu vysoce zajímavou postavou vědy i literatury. Vtrhl do Paříže poloviny XVIII.století s elánem d´Artagnana, nikoli s úmyslem probít se do mušketýrské uniformy, ale s cílem, dobýt Paříž vědeckou.

Mladý Flammarion sepsal seznam všech vysokých škol a učilišť, která by rád navštěvoval, a pro začátek se vrhl do Botanické zahrady. Až mu starší, zkušenější a rozumnější vysvětlili, že bude lépe se věnovat jednomu oboru, než pobíhat do květin k chemickým křivulím (kam to vede můžeme sledovat neděli co neděli v příběhu Dvou písařů) a Flammarion vystudoval obor astronomie.

Navíc v sobě objevil talent jaký měl Jules Verne a vznikl z toho nádherný fantaskní příběh (psáno v 19.století), který se odehrává ve století pětadvacátém (máme tedy dost času román si v budoucnosti přečíst), kde předpověděl sice nádhernou budoucnost lidstva, vznik dokonalých a bohatých Spojených států Evropských, ale - vesmír zasáhne. Kometa zničí naši planetu (několik kapitol románu by stačilo na nejděsivější filmy Hollywoodu).

"Žijeme v nekonečnu, aniž na to myslíme," praví předvídavý vědec a spisovatel v závěru knihy o konci světa a jeho novém začátku.

Což je dost dobrá rada i pro současné lapálie. Pointa se nabízí sama: je lépe být jedním vědcem, než dvěma písaři.