Jeden muž a Korsika

Jmenuje se Yvan Colonna a je mu čtyřicet tři let. Šest jeho pomocníků bylo zatčeno, jemu se podařilo uprchnout a od té doby se skrýval. Někteří z jeho spolupracovníků ho výslovně označili za vraha, ale později své výpovědi změnili. V těchto dnech stojí před mimořádným porotním soudem v Paříži a čekají v nejbližších dnech na rozsudek.

Yvan Colonna na čtyři roky zmizel, jako by se do země propadl. Několikrát poskytl rozhovor francouzským médiím a popřel svou vinu. Byl údajně spatřen ve Venezuele či Brazílii. V pátek ho francouzští policisté v Portopolo v Jižní Korsice na horské salaši zatkli a odvezli do Paříže, kde byl obviněn z vraždy.

Až potud by se mohlo jednat o kriminální příběh s politickou zápletkou. Claude Erignac byl jako prefekt nejvyšším představitelem Francouzského státu na ostrově. Bylo o něm známo, že neúnavně pronásledoval extrémní nacionalisty, kteří podnikali atentáty proti symbolům státní moci na Korsice, četnickým stanicím, kasárnám, soudním budovám a úřadům. Yvan Colonna k nim patřil. Pokládal Francii za kolonizátora a Korsiku za okupovanou zemi. Korsičanů, kteří s ním v té či oné míře souhlasí, je asi jedna pětina. Osmdesát procent obyvatel ostrova si přeje zůstat ve svazku s Francií, ale mnozí z nich sní o určité formě autonomie. Naprostá většina Korsičanů však odmítá spolupracovat s francouzskou policí v duchu stále uctívané "omerty", nepsaného zákona mlčenlivé solidarity. Mnozí z nich odsuzují Erignacovu vraždu, ale nikdy by nepomohli odhalit vrahův úkryt, kdyby o něm věděli. To je korsické specifikum.

Zcela zvláštním se tento příběh stává v okamžiku, kdy si uvědomíme, že nacionalistický extremista a pravděpodobný vrah Yvan Colonna byl zatčen dva dny před referendem, jehož výsledek významně ovlivní další osud Korsiky. Jestliže se vláda domnívala, že zatčení Yvana Colonny budou korsičtí voliči pokládat za její úspěch a vhodí do urny více kladných hlasů, pak se šeredně přepočítala.

Po dramatickém sčítání, které trvalo v neděli večer několik hodin, se nakonec ukázalo, že záporných hlasů bylo do uren vhozeno více a vládní návrh na udělení určité autonomie ostrovu byl velmi těsnou většinou zamítnut. Je to nesporně velký neúspěch Raffarinova kabinetu a jmenovitě ambiciózního ministra vnitra Sarkozyho, který se ve věci velmi angažoval.

Poražena byla ovšem nejen francouzská vláda, ale i opozice, která reformu podporovala už proto, že do určité míry vycházela z koncepcí prosazovaných kdysi Lionelem Jospinem. Raffarinův decentralizační plán, úspěch referenda ho měl povzbudit, bude přinejmenším odložen. Zpytovat svědomí může i prezident Chirac, který se aktivně zasazoval za vládní návrh zejména v posledních dnech, snad už v předtuše porážky. Zjednodušeně lze říci, že na Korsice neuspěla francouzská politika jako celek. Poražených je mnoho, vítěze nevidět.

Co se nyní s ostrovem stane? Nic. A to je asi to nejhorší možné řešení. Další Colonnové budou střílet a klást bomby. Korsické podsvětí bude dále prorůstat do řad nacionalistů. A čím dále tím více Francouzů bude uvažovat o tom, zda by přece jen nebylo lepší ponechat Korsiku jejímu osudu.