Je volba lídra SNK a Evropských demokratů správná?

14. prosinec 2005

O tom, že se blíží volby do Poslanecké sněmovny svědčí nejenom nárůst slibů nejsilnějších politických stran, ale i zvýšená aktivita některých mimoparlamentních subjektů, které by chtěly proniknout do tzv. první ligy. Stačí jim k tomu "maličkost". Získat ve volbách alespoň pět procent hlasů.

Podle výzkumů volebních preferencí je to však pro drtivou většinu z nich patrně nesplnitelný úkol. Přitom další průzkumy dokazují, že existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří tvrdí, že nemají koho volit a kteří by uvítali rozšíření nabídky. Odpovědí na tuto poptávku by na první pohled mohlo být sloučení dvou stan pod název Sdružení nezávislých demokratů a Evropských demokratů.

Ve svém čele má známé tváře a navíc uspělo ve volbách do Evropského parlamentu. Přesto, pokud by se právě tomuto uskupení podařilo proniknout do poslanecké sněmovny, bylo by to obrovské překvapení. Důvodů pro toto tvrzení existuje hned několik. První je slovo nezávislí v názvu. Pro voliče bude právě toto slovo přinášet jenom zmatek. Pod názvem Nezávislí bude o volič usilovat Jana Bobošíková, vlajku Nezávislých demokratů zase bude v předvolebním boji třímat v ruce Vladimír Železný. Takže by bylo s podivem, kdyby si lidé, kteří se o politiku příliš nezajímají, nepletli všechny tři subjekty.

Dalším problém Sdružení nezávislých demokratů a Evropských demokratů spočívá v tom, jak naložilo s tím, koho postaví do čela předvolební kampaně. I když část občanů volá po nových tvářích, je jasné, že do voleb nemůže vést stranu úplně neznámý člověk. Tento rozpor byl vyřešen tím, že se volebním lídrem stal Josef Zieleniec. Tedy člověk, který až do voleb do Evropského parlamentu stál v posledních letech svým způsobem mimo politické výsluní. Tím, že v evropských volbách uspěl, si otestoval, že není pro voliče úplně nepřijatelný. Volbám do poslanecké sněmovny však bude věnována větší pozornost a Zieleniecovi bude určitě připomínáno jeho dlouholeté členství v Občanské demokratické straně. Navíc v ODS působil ve vedení a byl považován za jednoho z hlavních ideologů strany v devadesátých letech.

Další Zieleniecovou slabinou je skutečnost, že podle všeho nehodlá do sněmovny kandidovat, ale pouze vést předvolební kampaň. Takže to na voliče může působit, jako alibismus. A ty, které by přece jenom nalákala Zieleniecova tvář, nebudou mít důvod sdružení volit, protože tím Zielence do sněmovny stejně nedostanou. Přitom Sdružení nezávislých demokratů a Evropských demokratů mohlo do svého čela postavit osobu, která nebyla v minulosti výrazně spjata s žádnou politickou stranou a přitom není úplně neznámá. Řeč je o Janě Hybáškové. Ta pozornost veřejnosti upoutala jako velvyslankyně v Kuvajtu, kde se nebála kritizovat některé kroky české vlády v souvislosti s konfliktem v Iráku. Navíc dokázala uspět ve volbách do Evropského parlamentu.

Zkrátka nezávislí a evropští demokraté mohli vybrat vhodnějšího lídra. Další komplikací na cestě do sněmovny bude pro toto uskupení fakt, že pravicová ODS si je vědoma toho, že pokud chce výrazněji uspět ve volbách, musí získat i voliče pravého středu. Čímž bere vítr z plachet i nezávislým a evropským demokratům. Ostatně první náznaky rodícího se volebního programu příliš originálních nápadů nepřinášejí. Zkrátka nic nenasvědčuje tomu, že by toto uskupení mohlo proniknout do sněmovny. Tím spíš, že o nerozhodnuté voliče budou usilovat i Zelení. Pokud se jim podaří zbavit nálepky až extrémně ekologicky zaměřené strany, mohli by oslovit širší okruh občanů a přiblížit se pětiprocentní hranici.

Zvolením Martina Bursíka do svého čela k tomu udělali první krok. Měly by samozřejmě následovat další, které by voliče přesvědčily o tom, že tato strana má i jiná témata než ekologická. To se zatím neděje. Zároveň nelze vyloučit, že poražené křídlo uvnitř Zelených se jen tak nevzdá a pokusí se jít do voleb samostatně. Což by mohlo mít stejný efekt jako slovo nezávislí v názvech hned několika kandidujících subjektů. Zkrátka zatím se zdá, že po volbách v příštím roce usednou do lavic zástupci pouze čtyř stran. Což by mimo jiné asi vyhrotilo vztah ke komunistům.

Za takto rozdaných karet by totiž asi těžko šlo odsunout ze hry o vyjednávání budoucí vlády kolem patnácti až dvaceti procent mandátů. Takže lidovci, občanští a sociální demokraté by patrně nenaříkali, kdyby do sněmovny pronikl ještě někdo další než oni a komunisté. Zhruba půl roku před volbami to zatím není příliš pravděpodobné. V české politice je však půl roku relativně hodně času. Komu například letos na jaře řeklo něco jméno Paroubek?

autor: Petr Hartman
Spustit audio