Je u nás veřejná rozprava vůbec možná?
Už několik týdnů se dostává na mediální přetřes možnost americké protiraketové základny na našem území. Nevím, mám-li nazvat to počínání veřejnou rozpravou. Vesměs jde o střety osobních stanovisek, která si odporují. Probíhají jednorázově, bez pokračování. Už se nedovídám, jaký dojem udělala reakce druhého na toho prvého. Za čas se to v jiném obsazení opakuje. Dialogem se to nazvat nedá. Spíše konfrontací dvou, kteří si vedou svou. Ať už je ten první "pro", anebo "proti", druhý většinou reaguje tak, že toho prvního s despektem diskvalifikuje. Promýšlení uváděných argumentů při tomto stylu není možné.
Snažím se sledovat i způsob vnímání tématu. Někteří účastníci přetřásání ho vidí pouze místními brýlemi. Přinese nám to nová pracovní místa, lepší zásobování a podobně, anebo ne? Je to přístup sice věcný, ale velmi částečný. Protiraketová základna je téma širšího kontextu. Mnohem širšího než třeba výstavba věznice nebo úložiště jaderného odpadu. - Ten širší kontext se dostává na přetřes také, ale způsobem, který pokládám za zarážející.
Tím širším kontextem je celá planeta, světodějné síly, které v ní působí a vytvářejí nejen zřetelné, ale i velmi nejasné mocenské konstelace. Jednotlivé státy, jejich uskupení, dokonce i velmoci, včetně těch bývalých a budoucích, jsou pouze jedněmi z nich. Toto silové pole má rozměr ekonomický, ekologický, populační. Také surovinový, energetický, ba i klimatický. A také rozměr sociokulturní identity.
Je to velmi nestabilní svět. Už dnes je plný konfliktů a zakládá na konflikty budoucí. Uvažovat o bezpečnosti a jejím ohrožení proto není od věci. Čí bezpečnosti? Inu, především naší země, na tu prioritu máme právo. Jenže: jaké místo zajímá naše země v tomto globálním kontextu? Jakým světodějným silám je nakloněna? A jaké síly jsou nakloněny jí? Lze zajistit její bezpečnost při ohroženosti světa hned za humny? Má mít v tom zajišťování slovo i pohled branně bezpečnostní, čili vojenský?
To všechno jsou otázky a problémy, které do přetřásání o protiraketové základně sice vstupují, ale v podobě velmi zkratkové a povrchní. Účastníci "přetřesu" předkládají své emotivní fantazie. Např. zda USA jsou "hodné" nebo "zlé". USA jsou problémové, ale toto vidění je trestuhodně zjednodušující. Hádce o protiraketové základně by měla předcházet odpovědná snaha o orientaci ve světě. To se neděje. Spor proto probíhá mimo oblast racionality.
Není to první případ. Takto u nás probíhají všechny spory o kontroverzních tématech. Např. o násilí v médiích. O občanské společnosti a veřejnoprávních institucích. O evropské ústavě. O sudetských Němcích. O registrovaném partnerství - atd. Říkám to nerad, ale zdá se, že to prostě neumíme. A že se to zatím nemáme od koho naučit. Proč? Protože to neumějí zaprvé naši politici (stačí připomenout jejich takzvané debaty před televizní kamerou). Neumějí to - zadruhé - naši mediálně renomovaní intelektuálové. Ověření je v tomto případě obtížnější, ale i oni (vystupují-li na veřejnosti) většinou prestižně obhajují každý to své krédo. A zatřetí to neumějí naše média, alespoň ta nejsledovanější. A umět to ani nechtějí, neboť myšlení bolí a média chtějí být atraktivní.
V této úvaze jsem nemínil odpovídat na otázku, zda americká protiraketová základna ANO či NE. Pouze se ptám, zda je u nás veřejná rozprava vůbec možná.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka