Je samomluva prvním znakem šílenství, nebo cestou k úspěchu?
Eugene Gamble strávil skoro celý život v Londýně jako zubař. Před třemi lety se rozhodl, že svou dosavadní kariéru ukončí a zkusí štěstí v podnikání. Plán mu napoprvé nevyšel, což mu podrazilo sebevědomí. Najal si proto byznys kouče, který mu dal jednu starou dobrou radu: Začněte si nahlas povídat sám se sebou.
A věděl, proč to říká. Samomluva nás totiž dokáže pozitivně ovlivnit v mnoha ohledech, píše britský server BBC.
Na první pohled se vám to asi bude zdát zvláštní, protože samomluvu většinou spojujeme s příznaky duševní poruchy.
Je ale pravdou, že stále více vědeckých studií dokazuje, že samomluva mimo jiné pomáhá rychleji vyvolávat informace z paměti, zvyšuje sebevědomí a zlepšuje soustředění. „Samomluva není iracionální,“ říká Gary Lupyan, docent psychologie na Univerzitě ve Wisconsinu. Ve svých výzkumech se zaměřoval na to, jak poslouchání vlastního hlasu ovlivňuje paměť. „Nikdy nevíte, co všechno řeknete – a občas můžete sami sebe i překvapit.“
Jeho práce patří k nejcitovanějším studiím v oboru. V rámci výzkumu nechal skupinu probandů pozorovat předměty na monitoru. Jedna skupina měla předměty pojmenovávat nahlas, zatímco ostatní si měli dané slovo pouze myslet. A jaký byl výsledek? Ti, kteří prve říkali názvy předmětů nahlas, je poté rychleji našli na monitoru.
Stejné výsledky přinesl i další podobný experiment. Jedna skupinka lidí měla nahlas říkat názvy různých druhů potravin a pak je najít na fotografiích. Ti, kteří slova nejprve řekli nahlas, pak byli schopni jídlo rychleji najít. „Vyslovování názvů věcí nahlas je velmi silný vyhledávací signál,“ říká Lupyan. „Je to něco jako ukazatel, který vás navede k informační jednotce neboli chunku. Když slovo slyšíme, reakce je silnější, než když si ho jen myslíme. Jazyk tento proces urychluje.“
Kdo mluví sám se sebou, cítí se líp
Anne Wilsonová Schaefová, bývala psycholožka a v současnosti spisovatelka a řečnice, často své klienty nabádá, aby mluvili sami se sebou. Nejenže si tím zlepšují paměť, ale také tím ovlivňují své pocity. Když je například klient podrážděný, poradí mu, ať nahlas vysloví příčinu a vztek zmizí.
Schaefová se domnívá, že to souvisí obecně s nasloucháním. „Každý z nás potřebuje mluvit k někomu, kdo je inteligentní, zajímavý, dobře nás zná, podporuje nás – a to jsme my sami,“ říká. „My sami jsme nejspíš těmi nejzajímavějšími lidmi, které známe. Když známe sami sebe a své pocity, pomůže nám to rozvíjet se.“
Výzkumy naznačují, že Schaefová není daleko od pravdy. V roce 2014 zveřejnil Ethan Kross z Michiganské univerzity studii, podle níž samomluva zlepšuje pocit, jaký máme sami ze sebe, a zvyšuje naši sebedůvěru, která nám pomáhá zvládnout obtížné situace, píše server BBC.
Kross spolu se svými kolegy provedl sérii experimentů, během nichž museli probandi popsat citové prožitky za pomoci svých vlastních jmen nebo osobních zájmen. Zjistilo se, že když k sobě lidé mluví ve druhé nebo třetí osobě, kontrolují své pocity a myšlenky lépe než ti, kteří k sobě mluví v první osobě.
V jiné studii, kterou Kross zveřejnil v časopise pro vrcholové manažery Harvard Businness Review, se měla jedna skupina probandů připravit na projev tak, že k sobě budou tiše mluvit ve druhé nebo třetí osobě. Při přednesu byli mnohem klidnější, sebevědomější a podali mnohem lepší výkon než ti, kteří k sobě mluvili v rámci přípravy v první osobě. Výsledky byly tak přesvědčivé, napsal Kross, že nakonec donutil i svou tříletou dceru, aby na sebe mluvila ve třetí osobě, kdykoliv se bude cítit rozrušená.
Samomluva má mnoho dalších výhod. „Naše výsledky jsou jen malou částí celé série výzkumů s dalekosáhlými závěry. Nejenže samomluva v jiné než první osobě pomáhá lidem lépe zvládat stresové situace a kontrolovat své emoce, zlepšuje také jejich schopnost rozumněji argumentovat,“ říká Kross.
Posilování paměti
Bývalý zubař Gamble k sobě zatím nemluví ve třetí osobě, přijde mu to příliš podivné. Kouč mu ale poradil, aby si sám pro sebe opakoval věty, které posílí jeho sebevědomí, jako například: „Nesnaž se být nejlepší, dělej jen to, co je třeba.“ Mluvení se sebou samým mu prý také pomohlo vylepšit prezentační schopnosti.
Během přípravy na prezentace si Gamble nejprve napíše, co chce říct, a potom text tak dlouho opakuje nahlas, dokud nevypiluje všechna slova, na nichž se zadrhával. Když slyší svůj hlas, pomáhá mu to lépe si organizovat myšlenky a zapamatovat si obsah prezentace. „Je to takové posilování paměti,“ říká.
Hlasitá samomluva ale často není moc vítaná. Nikdo z nás ani nemá zájem povídat si nahlas sám se sebou na veřejnosti, a proto to většina z nás ani nechce zkusit. Děti si ale pro sebe povídají. Mnohé studie také ukazují, že je to důležité pro jejich vývoj a že při řešení některých problémů dosahují lepších výsledků než děti, které jsou zticha.
Gamble se domnívá, že je mnohem sebevědomější, než býval. K tomu, aby se z něj stal realitní makléř, mu dopomohlo mnoho věcí, ale hlasitá samomluva v tom sehrála důležitou roli. „Někdy se musím sám sebe ptát: Je to opravdu tak účinné? Pravdou ale je, že jsem v mnohem lepší situaci než před třemi lety. A mluvení nahlas mi v tom hodně pomohlo,“ uzavírá Gamble pro britský server BBC.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.