Je rodina soukromou záležitostí?

Jeho stranický i funkční kolega, saský zemský ministerský předseda Georg Milbradt si s ním notuje a varuje před poručníkováním rodičů. Jde přece o to, aby se rodilo více dětí, a ne o to, kdy se budou koupat, říká na adresu stranické kolegyně, křesťanské demokratky a současně spolkové ministryně pro rodinu Ursuly von den Leyen. Ta rodičovské příspěvky v nejnižší možné výši 300 euro měsíčně navrhuje. Bavorský křesťanský sociál a současně předseda zemského sněmu Alois Glück dokonce mluví o vměšování se do soukromých životních záležitostí.

Uvedené citace jsou jen zlomkem diskuse, kterou německá politická elita, a nejen ona, vede v důsledku stárnutí a pomalého vymírání německé společnosti. Zděšení z toho, že Němci vykazují jednu z nejnižších měr porodnosti, je nelíčené. Ohroženy jsou tak všechny pilíře sociálního státu. Od svého vzniku je postaven na mezigenerační solidaritě. Mladší a zdravější cestou přerozdělení podporují v případě potřebnosti starší a nemocné. Odvozen je z předpokladu, že se stále bude rodit dostatek dětí. Tak se ale nejen neděje, existence dětí pro mnohé dospělé dokonce představuje riziko zchudnutí, případně riziko ohrožení vlastní profesionální kariéry.

Společnost se mezitím posunula. Německé ženy dostihují německé muže v úrovni vzdělání. Nakonec i v podílu na zajímavých profesionálních kariérách. Zatím se ale německá společnost - a nejen ona - neumí dosud vyrovnat s tím, že vzdor emancipaci jsou ženy v roli matky nezastupitelné.

Vzorem pro Ursulu von den Leyen, spolkovou ministryni pro rodinu jsou skandinávské země. V neposlední řadě i postavení francouzských a britských žen. Tvrdí, že časové studie ukazují, že britské, francouzské a skandinávské ženy při stejné výkonnosti mají denně o dvě až dvě a půl hodiny volného času více. Ten mohou věnovat svým dětem. Rozdíl je pouze v tom, říká Ursula von den Leyen, že jsme nezvládli vytvořit pro ženy a muže v Německu více volného prostoru v čase a současně jim umožňovali profesionálně se uplatnit. Rozhodující jako kriterium je, že se dětem daří dobře. Pokud se podíváme blíž na země jako je Švédsko nebo Finsko, tak zjistíme, že tamějším dětem se daří o poznání lépe i v oblasti vzdělání. A pokračuje: Diskuse o tom, co nejde a kdo je vinen či kdo se nechová odpovídajícím způsobem, je zničující. Musíme diskutovat, jak společně dosáhnout toho, aby mladí lidé s dětmi mohli v tomto světě žít. Mladí lidé jsou mobilní. Pokud jim neposkytneme odpovídající rámcové podmínky, naplní se jedna ze dvou možností, jichž jsme už delší dobu svědky: Buď nebudou mít žádné děti - anebo překročí nejbližší hranice do Nizozemí, do skandinávských zemí, do Francie, usadí se tam, začnou tam pracovat a mít děti, o které stojí, avšak za příznivějších podmínek.

Nižší porodností se nevyznačují v německé společnosti - a nejen zde - především nízkopříjmové vrstvy. Stále méně dětí se naopak rodí mezi lidmi, patřícími do středních a vyšších vrstev. A protože sociální nůžky v Německu se rozhodně nijak významně nerozevírají, dnes do střední třídy patří skoro každý. Tak nízká porodnost zasahuje také bezmála každého.

Specifický problém vytvářejí nové spolkové země. Nerodí se zde sice ani méně, ani více dětí, přesto zdejší komunity stárnou rychleji. Způsobuje to úprk mladých lidí odsud na západ. Nejpozději po maturitě odcházejí za nadějnější budoucností a zanechávají za sebou vylidňující se obce bez velké naděje na revitalizaci. V praxi tak ukazují v rámci vnitřního Německa, čeho se současná spolková ministryně pro rodinu obává obecně - odchodu mladých Němců do sociálně vlídnějších a prorodinně orientovaných zemí.

Řešení, která navrhuje a která by měla vytvořit vlídné, prorodinné prostředí, představují síť předškolních zařízení, orientovaných na vzdělávání dětí, škol s celodenní režimem, možnost si odepsat z daní náklady spojené s péčí o dítě, prorodinné působení v oblasti vědy a podnikání a v neposlední řadě nedávno kritice podrobené rodičovské příspěvky. Je nekritizují překvapivě jen pravicoví politici, ale i politici ze sociálně demokratické levice. Ti je, protože se příspěvky mají vyplácet plošně, bez ohledu na konkrétní příjmy, považují za sociálně nespravedlivé.

Měli by pravdu, kdyby se jednalo o sociální dávku. A pokud by opravdu měly být sociální dávkou, nedá tak německý stát zřetelně najevo, že děti jsou skutečně brankou na cestě k chudobě?

Pokud by naopak rodičovský příspěvek neměl být sociální dávkou, ale příspěvkem státu na výchovu a vzdělání dětí, nemají pravdu konzervativní politici, kteří tvrdí, že jde o nepatřičné vměšování se do soukromých záležitostí lidí?

Kurt Biedenkopf, křesťansko demokratický předchůdce saského ministerského předsedy Georga Milbradta tvrdí, že klesající porodnost v německé společnosti, že výsledkem soukromých rozhodnutí. Podle něj fatálních. Přinesla sebou značná rizika rozpadu sociální soudržnosti - jedné z nezbytných podmínek k tomu, aby se společnost mohla rozvíjet jako svobodná. Přestože také konzervativec, horuje pro výraznější působení státu.

Tak kde je pravda? Babo raď..