Je možná spolupráce mezi oběma stranami Atlantiku?

Mnozí Evropané zase byli naopak přesvědčeni, že zradou všeho toho, co jim bylo zpoza Atlantiku po léta vštěpováno, byl právě postup Spojených Států vůči bagdádskému režimu. Že by se tedy ideologická propast mezi Amerikou a starým kontinentem, stala nepřekonatelnou?

Američané a Evropané sdílejí, podle Martina Wolfa, řadu společných hodnot. Není také divu. Spojené Státy obětovaly nemálo lidských životů a vydali množství materiální pomoci proto, aby v Evropě zavládla stabilita a liberální demokracie."V řadě aspektů se však od sebe oba kontinenty oddálily", soudí Wolf a dodává: "Američané přijali za své mnohé staré evropské teorie mezinárodních vztahů, zatímco Evropané se chopili jedné z novějších amerických doktrín".

Klasický evropský systém mezinárodních vztahů se totiž zakládal na suverenitě jednotlivých států, které navzájem nezasahovaly do svých interních záležitostí. Tento náhled na svět však po druhé světové válce Evropané opustili a rozhodli se pro wilsonovské ideály. Tedy, mír, volný trh a demokracii. Společně vytvořili nadnárodní řád, Evropskou unii, který klasický systém mezinárodních vztahů postavil na hlavu. Dnešní Spojené státy, však podle Wolfa, wilsonovské rozhodně nejsou. V americké vládě mezi sebou soupeří nacionalisté a neokonzervativci. Oba proudy se shodují v potřebě neomezené suverenity Spojených států a rozcházejí se pouze v otázce, zda mají být při prosazování amerických zájmů, do hry prostřednictvím mezinárodních institucí, vtaženy také další státy.

Pokud Washington od své současné doktríny neustoupí, existují, podle Martina Wolfa, ve vztahu mezi Evropou a Amerikou dvě alternativy. Tou první je rozvod a odchod ze všech institucí, které obě strany spojují. Druhou možností je pragmatické partnerství, v jehož rámci by oba spojenci prosazovaly své společné zájmy. Tolik názor komentátora britských Financial Times.

Možná to však s budoucností vztahů mezi oběma kontinenty nemusí vypadat tak černě. Z opačné strany Atlantiku totiž před týdnem zazněl hlas silně volající po obnovení vztahů mezi Amerikou a Evropou. Ve společném prohlášení bývalí američtí ministři zahraničí a přední politologové, jako například Madeleine Albrightová, Zbygniew Brzezinski, Warren Christopher, Alexander Haig, či James Schlesinger, označili úzké partnerství s Evropou za jeden z nosných pilířů americké zahraniční politiky. Za ústřední článek transatlantického partnerství byla v prohlášení označena Severoatlantická aliance, jejíž role by v budoucnu měla, v souvislosti s bojem proti terorismu, ještě vzrůst. Signatáři zdůraznili, že v zájmu Washingtonu je také silná a sjednocená Evropa, která však musí učinit vše proto, aby se v ní Američané cítili vítáni.

"Vzestup protiamerických nálad v Evropě je oprávněným důvodem ke znepokojení, využívání těchto nálad k vlastním politickým taktikám bohužel ve Spojených státech občas vede k projevům zaměřeným proti Evropě i Evropské unii" konstatuje se v prohlášení. Politici na obou stranách Atlantiku by se proto měli snažit oprostit od příliš osobní rétoriky a zaměřit se spíše na vzájemnou spolupráci. Německý týdeník Die Zeit zmíněný dokument bývalých amerických ministrů zahraničí a odborníků na zahraniční politiku označil za pozvánku evropským politickým a intelektuálním elitám k fundované debatě o transatlantických vztazích. "Tuto pozvánku bychom rozhodně měli přijmout", je přesvědčen Die Zeit.