Je generál Mladič v srbských kasárnách?

Tedy bude jim zabaven majetek a zmrazeny účty. Tlak na Bělehrad, aby byl co nejdříve lapen zejména Ratko Mladič ještě vzrostl poté, co byl minulý měsíc na Kanárských ostrovech objeven nejhledanější zločinec Chorvatska, generál Ante Gotovina. Záhřeb dlouhou dobu tvrdil, že o jeho pobytu nemá informace, protože se už delší dobu skrývá mimo Chorvatsko. To se nakonec také skutečně potvrdilo. Hlavní žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová tehdy sebevědomě prohlásila- na řadě je nyní Mladič.

V podobné situaci je nyní Bělehrad. Tvrzení o tom, že se v kasárnách armády Srbska a Černé hory skrývá Mladič, odmítá jako nepodložené. Ministr obrany soustátí Zoran Stankovič tvrdí, že může zodpovědně říci, že se hledaný ve vojenských objektech Srbska a Černé hory nenalézá. Podle jeho slov připravuje ministerstvo obrany zprávu s důkazy o tom, že Mladič v žádných kasárnách opravdu není. Dokument, který by měl spatřit světlo světa během dvaceti dnů pak bude předložen Nejvyšší radě obrany, haagskému tribunálu i veřejnosti. Zpráva by měla obsahovat konkrétní kroky, které Bělehrad v honbě za Mladičem do této doby vykonal.

Stankovič přiznal dílčí chyby armády v minulosti, nicméně prohlásil, že vojsko je v každém okamžiku připraveno se zástupci haagského tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii jít na místo, které soud označí jako Mladičův úkryt.

V minulých dnech se v Srbsku objevily v médiích opakovaně místa, kde se Ratko Mladič údajně skrýval. Předseda Rady pro spolupráci s haagským soudem Zoran Lončar to však označil za ničím nepodložené spekulace médií.

Podobně se před časem vyjádřili i dva vysocí představitelé resortu vnitra, ministr Dragan Jočič a ředitel Bezpečnostně informační agentury Rade Bulatovič. Dementovali všechny informace o tom, že by resort vnitra a rozvědka byly v jakémkoli kontaktu s osobami hledanými haagským tribunálem, nebo s nimi dokonce, jak psala srbská média, vyjednávaly o podmínkách jejich zatčení a vydání tribunálu.

Rade Bulatovič přislíbil, že bude potrestán každý, u koho se prokáže, že uprchlíkům poskytoval podporu. Srbské sdělovací prostředky tvrdí, že se kruh kolem Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče uzavírá. To už je ale velmi dlouho se opakující mediální písnička, stejně jako zvěsti, kde všude byl například Radovan Karadžič viděn, jak v poklidu obědvá s manželkou, nebo dcerou, či, že je generál Mladič dávno skryt na bezpečném místě kdesi v Rusku.

Nechci odhadovat, jak dlouho pátrání po obou uprchlících ještě potrvá. Připomenu v této souvislosti jen Chorvatsko a případ Gotovina. Jeho lapení se muselo stát, navzdory očekávaným protestům veřejnosti, zejména válečných veteránů, prioritou vlády. A mezinárodní společenství musí užít tvrdých nástrojů, aby se země, účastníci konfliktu v bývalé Jugoslávii, vzdali lidí, částí společností považovaných za hrdiny.

V případě Chorvatska dokonce užilo odkladu zahájení vstupních rozhovorů země s Evropskou unií. Gotovina byl nakonec skutečně dopaden.

V případě Srbska a srbské části Bosny bude ale situace složitější. Země zahájily zatím jen rozhovory o přidružení, nikoli o členství. Bosenští Srbové považují oba uprchlíky za národní hrdiny, zakladatele jejich entity v rámci Bosny. Velká část spíše chudého obyvatelstva je navíc přesvědčena, že výhody případného členství v Evropské unii se projeví až v horizontu dvaceti let, což je pro zvláště starší a střední generaci poměrně vzdálená doba. Karadžiče s Mladičem budou muset zradit lidé z jejich nejbližšího okolí. 5 milionů dolarů, které mezinárodní společenství vypsalo jako odměnu za každého z nich, zatím zůstává nevyplacených. I to svědčí o lecčems. Když jsem se nedávno během pobytu v Bosně ptal místních, zda by někdo za tuto částku byl skutečně ochoten Karadžiče udat, dozvěděl jsem se většinou, že takový člověk by už mezi svými sousedy nemohl žít, musel by si změnit identitu a prchnout do zahraničí.