Jaroslav Veis: Na apríla

Důl je díra v zemi, tu vám nikdo nevezme, zněl titulek rozhovoru a pan Zdeněk Bakala, úspěšný architekt miliardové investice do ostravsko-karvinských dolů v něm s gustem a zjevnou vírou v samá černá čísla v účetních knihách odkazoval na slavný postulát vizionáře Hlavsy z Cimrmanovy hry Posel z Liptákova. Rozhovor vyzníval velmi pozitivně - a jak by ne, Zdeněk Bakala reprezentoval tu lepší tvář českého byznysu, sice tvrdého, avšak ctícího pravidla, tradice, poctivost.

Vsadil bych svůj sváteční klobouk proti nedopalku doutníku páně Bakaly, že dneska by ten titulek zněl jinak. A ani fotka by nebyla tak rozesmátá.

Škoda, že vizionář Hlavsa je jen fiktivní postava. Novému uhlobaronovi by se tenkrát určitě hodilo, kdyby mohl, než se do životní investicepustí, podobně jako starší kolega z oboru uhlobaron Ptáček nakouknout do Hlavsovy rozpálené trouby, jak to s jeho investicí dopadne.

Určitě by se Hlavsy optal, jak to bude za pár let s cenami uhlí a jestli se vyplatí těžit ho tak draze, jako na Ostravsku. A taky, co dělat, když čísla účetnictví zčervenají, díra v zemi začne místo peněz přinášet problémy, a docela by se hodilo, kdyby někdo přišel a jednoduše si jí vzal. Co někdo! Třeba stát, ten by byl ze všeho nejlepší! Protože stát má povinnosti a musí se starat nejen o díru v zemi, ale i o všechno kolem ní, infrastrukturu a především problémy rodin, které tam žijí a jsou na díře v zemi závislé. Kdo ví, jestli by se všechny problémy, které s dírou v zemi souvisejí, vůbec do té Hlavsovy trouby vešly.

A už vůbec by se do ní nevešlo těch čtyřicet tisíc bytů, které stát kdysi zahrnul do privatizace OKD, a panu Bakalovi připadly při uzavírání koupě taky. Když OKD kupoval, slíbil veřejně, že je nájemníkům prodá za cenu nižší než tržní. Slib ovšem brzy zapudil z mysli a obávám se, že právě v tu chvíli začala jeho dobrá pověst v této zemi zásadním způsobem erodovat. Dnes, kdy je sice prodat chce, avšak na amsterodamské burze, kde už z principu nejde prodávat jinak, než za ceny tržní, má ta pověst už trhlin víc než pevných míst.

Je to škoda. Zdeněk Bakala mohl být příkladem, že éra divokého východu je za námi a odpovědnost se projevuje činy, nikoli pouhým čarování s restrukturalizací firem, zapomínáním na veřejné sliby a snahou přenášet ztráty na stát. Alespoň tak ten rozhovor před osmi lety vyzníval.

Ale, jak říkám, vyšel na apríla.