Jaroslav Šonka: Film před sedmdesáti lety

V Casablance vystupuje před nacisty prchající český odbojář s maďarským jménem Viktor László (to bylo Američanům jedno). Hraje ho Paul Georg Julius von Hernried, rytíř von Wasel-Wadingen, anglicky sice Paul Henreid, ale jinak rakouský baron, který své štěstí nehledal ve 3. říši.

Ale studium materiálů pokračuje: Vzorem pro tuto postavu je Richard Mikuláš hrabě Coudenhove Kalergi, původně obyvatel dnes poničeného zámku v Poběžovicích a zakladatel Panevropské unie. Také on, ač etnicky Němec ze starého šlechtického rodu, se nacistům raději vyhnul, protože proti kmenovému pojetí identity bojoval už desítky let svým pojetím Panevropy. Podobnou roli ve filmu „To have and have not hraje Vídeňák s českým jménem Walter Surovy.

Ale film tehdejší doby tím nekončí. Kvůli bombardování německých filmových studií v Babelsbergu se německé produkce v téže době přesunuly do Prahy, na Barrandov. Baron Prášil z roku 1943, Hans Albers, zde natáčel právě v roce 1944 slavný film o Hamburské ulici neřesti Reeperbahn. Albers nebyl nacista a kariérou chránil svou ženu židovského původu. Zúčastnil se pražského nočního života, o němž zatím chybí badatelská výpověď. Jen Jiří Suchý se tématu věnuje ve své hře o Faustovi a Stephen Weeks uchopil tutéž dobu ve svém románu „Daniela“, snad neprávem ztrhaného kritikou.

Lída Baarová natáčela tehdy v Itálii. Její osud je známý, ale opět se nedebatuje o tom, že její italská existence byla sice útěkem, jak víme z její autobiografie, ale také přirozeným pohybem přes hranice s vlastní existencí v batohu, v míře, kterou daná válečná realita umožňovala.

Jak syžety či figury, tak filmoví tvůrci a představitelé, byli odezvou předválečného života, který byl otevřený. Hranice vytvořené nacisty a pak potvrzené Stalinem a jeho Železnou oponou globalizovaný pocit potlačily. Jak uzavřené byly národní filmové scény po válce! K čemuž se počítá i americká perioda McCarthyismu, která z USA vyhnala i takového Chaplina. Je zajímavé, podívat se na filmy z doby konce války s povědomím toho, jak široká byla realita pro tehdejší tvůrce i pro jejich publikum. Dnes to vlastně pracně obnovujeme.