Jaroslav Šebek: Slavnost čtyř papežů u svatého Petra

28. duben 2014

Tuto neděli proběhla unikátní historická událost, která dosud neměla v katolickém světě obdoby. Dva žijící papežové přihlíželi tomu, jak jsou svatořečeni dva jejich předchůdci, Jan XXIII. a Jana Pavel II., které lze bez nadsázky označit za nejvýraznější postavy, které seděly na Petrově stolci.

Přes rozdílnost životních peripetií obou novodobých náměstků Krista, kdy jeden byl venkovský chasník z italské Lombardie se širokým úsměvem a lidovou bodrostí, který intuitivně vytušil potřebu zásadních změn v církevním životě a svolal proto Druhý vatikánský koncil, a ten druhý se řadil spíše k intelektuálům s hluboce zakořeněnou tradicí polského katolicismu, který se však dokázal s naprostou jistotou orientovat na velkém jevišti globalizovaného světa a snažil se koncilní zásady aplikovat do praxe.

Jan XXIII. je kromě toho některými vnímán jako revolučně naladěný reformátor, který chtěl do církve vnést vítr změn, Jan Pavel II. jako sice charismatický, ovšem v mnoha věcech neústupný konzervativec.

Čtěte také

Obě hodnocení jsou až příliš zjednodušující, aby mohly objektivně postihnout složitost charakter jejich osobností, působnosti i dopadů jejich rozhodnutí. Přesto však mají noví svatí jak své zastánce, tak samozřejmě i kritiky, a i nyní se objevily polemiky, zpochybňující provedenou kanonizaci, a to zejména v případě polského papeže, k jehož kanonizaci došlo už devět let po smrti.

Snahu papeže Františka přivést k nejvyšší úctě oltáře oba lze chápat i jako diplomatický tah, díky němuž se chce alespoň pokusit o vyvážení názorových skupin v církevním spektru a současně při této příležitosti znovu akcentovat svůj vlastní program, který chce mimo jiné bedlivě vnímat a vyhodnocovat komplikovanou situaci dnešní doby a vyžadovat po církvi, kterou vede, aby nezůstávala v pasivním klidu, ale snažila se aktivně hledat alternativní odpovědi na aktuální výzvy kolem ní, jak v oblasti duchovní, tak sociální, tak veřejné angažovanosti.

Obraz Jana Pavla II. zdobil během jeho svatořečení řámské kostely

A při svých plánech chce využít impulsy od svých předchůdců, vyzdvižených ke cti oltáře.

Navzdory všem rozdílům spojovala oba dva nové svaté odvaha vydat se do neznáma, jít za silnou vizí a překračovat do té doby nepřekonatelné hranice. A v tom je určitě jejich příklad inspirativní nejen pro církevní kruhy, ale tento aspekt v sobě nese mnohem šířeji pojaté poselství.

autor: Jaroslav Šebek
Spustit audio