Jaroslav Putík: Zeď

Rozsahem nevelká, existenciálně laděná novela Zeď vyšla v roce 1962. Jaroslav Putík byl v té době známým novinářem, autorem cestopisů a knihy literatury faktu.

V knize vylíčil své zážitky z doby krátce po osvobození a konci války v roce 1945, po návratu z vězení a z koncentračního tábora, kdy byl, jak praví ve svých pamětech, „jako odepsanej příběh“.

Věznění, hladovění a tyfus způsobily, že se ocitl na pokraji života a smrti. Podle lékařů byla velká pravděpodobnost, že nepřežije. Hrdina novely svádí tento zápas v nemocničním pokoji, málokdy při plném vědomí, v myšlenkách, blouznění a snových vizích zvažuje své výhledy a možnosti a v útržcích paměti prožívá znovu zásadní momenty svého válečného utrpení.