Jaroslav Durych

Autor historického eposu Bloudění a křehké románové prózy Sedmikráska, ale i Příběhů novozákonních pro mládež, zemřel v naprosté izolaci a bez většího povšimnutí kulturní veřejností. Bylo mu 76 let. Pohřben je na hřbitově v pražské Bubenči.

Vydávat katolického spisovatele Jaroslava Durycha bylo během totalitního režimu zakázané, a proto se do širšího povědomí dostal především až po roce 1989.

Jeho životopis lze shrnout stručně takto: Jaroslav Durych se narodil v rodině vlastivědného spisovatele a regionálního žurnalisty Václava Durycha. Jeho životní cesta nejdříve směřovala k církevnímu životu, ale ze semináře v Příbrami ho za četbu zakázané literatury vyloučili, proto se přihlásil na vojenské stipendium na lékařské fakultě v Praze. Školu dokončil v r. 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce začal provozovat soukromou praxi v Přerově, zanedlouho se však vrátil do vojenské služby a působil v Užhorodě, Praze, Olomouci a pak opět v Praze. Dosáhl hodnosti plukovníka československé armády.

Někdy bývá dokonce označován za "disidenta 1. republiky", a to pro svůj odmítavý postoj k vyhrocenému antikatolicismu, který v Československu mezi světovými válkami panoval. Svými lidskými i uměleckými názory se řadí k takzvaným konzervativním autorům, a to především pro svou potřebu upevnění řádu ve společnosti. Jaroslav Durych velmi často polemizoval s humanistickými myšlenkami a pacifistickým postojem Karla Čapka.

Durychovo velikonoční zamyšlení O ukřižovaném králi pochází z 15. dubna 1938 a bohužel se nedochovalo celé.

Zvukovou podobu tohoto příspěvku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 20.4.2007.