Jarní zamyšlení

Před pár dny jsem četl takový jeden krátký článek. Psalo se v něm o tom, jak se jakási japonská televizní hvězdička ve své talk-show chlubila krásným bílým pudlíkem, kterého si nedávno pořídila. Svěřila se ale i s trápením - onen pudlík byl sice vzor roztomilosti, ale nějak neštěkal a nechtělo se mu jíst psí lahůdky. Vše se vysvětlilo v okamžiku, kdy na kameru ukázala fotografii svého nového mazlíčka. Za cenu odpovídající v přepočtu šestadvaceti tisícům korunám, tj, za poloviční cenu pudlíků v Japonsku, si přes internet koupila jehně. Záležitost začala vyšetřovat policie, která zjistila, že povedená internetová firma dokázala takto napálit hned několik stovek zákazníků a zákaznic. Jedna z nich zase na podvod přišla až ve chvíli, kdy u veterináře žádala přistřižení drápků a úžasem se dozvěděla, že není co stříhat, protože její pudlík má kopýtka.

Banální historka o vychytralosti jedněch a hlouposti druhých? Jistě, podobných vykuků využívajících důvěřivosti druhých se vždy našlo dost, ať už prodávali oslazenou vodu s trochou lihu jako medicínu na všechny neduhy či bezcenné tretky jako relikvie. Ale zároveň obraz našeho světa, ve kterém se nejen vlk může skrývat v rouše beránčím, ale jak je vidno, i beránek v rouše vlkova potomka. Vymoženosti dnešní doby k tomu dávají větší příležitost, než tomu bylo kdykoli předtím. Na internetu se prodává naprosto všechno, i náboženství.

"Nová média využívá k náboženským účelům široká škála organizací i jedinců - od místních farností, které si zřídí vlastní stránky, což je životně důležitý krok pro každou náboženskou skupinu, pokud chce zůstat ve spojení s dnešní generací - po posledního šarlatána, ztřeštěnce nebo komika, který se chopil příležitosti postarat se o velkou publicitu vlastní odštěpenecké sekty," píše David Lyon ve svých úvahách o náboženství v postmoderní době Ježíš v Disneylandu. V této sedm let staré práci zmiňuje například Melchizedekovu školu hvězdných semen, Vodnářské společnosti vlády nového božského řádu, První kybernetickou církev vědeckého boha, Virtuální dokonalou církev či církev Univerzálního života, která nabízí vysvěcení na kněze pouhým dvojím kliknutím myši. U nás můžeme do tohoto výčtu směle zařadit třeba sektu Vesmírných lidí s jejich spásnými mimozemšťany, milujícími večerníčka.

Od kybernetického prostoru internetu si optimisté slibovali neskutečně lepší možnost získávání informací, vzdělávání a v neposlední řadě diskusí, které přispějí k většímu porozumění lidí z různých prostředí a kultur. Nepochybně internet tyto role do značné míry plní, ale, jak si všímá například už zmiňovaný David Lyon, "kybernetický prostor nepředstavuje ani při hodně bujné představivosti čistou veřejnou sféru, je také místem hyper-reality, kde dochází k destabilizování skutečnosti a kde si autoritu přivlastňuje každý, kdo může." A to se koneckonců zdaleka netýká jen náboženské oblasti. Stejně může dělat autoritu například z člověka, kterému vynesli ohromné peníze nešťastníci nechávající se ve své hlouposti odírat na jeho hracích automatech a který se chlubí tím, že první milion vydělal ještě za minulého režimu, když, jak se pochlubil, každý víkend vzal s kamarády auto a dovezl ho zpátky plné digitálních hodinek, které šly přímo na dračku. Tehdy se takovým lidem říkalo vekslák a jejich podnikání mohlo být jen opravdu těžko legální, nehledě na to, jací lidé se asi tak mohli vydat v době devizových příslibů, výjezdních doložek a celních prohlášení každý víkend za hranice pro hodinky. A pokud se někdo domnívá, že jsou podobné způsoby vydělávání peněz nemravné, není to o závisti vůči lidem, kteří jsou šikovní a dovedou se o sebe postarat, jak se domnívali někteří zmatenci v diskusi k onomu rozhovoru, ale o obyčejné lidské slušnosti.

Není ale chybou internetu, že nám zprostředkovává falešné autority, ba dokonce falešné povědomí o autoritách. Není to jeho chyba, je to prostě jeho vlastnost - není schopen ničeho jiného, než řadit vedle sebe informace a názory. Vedle sebe, bez pořadí důležitosti, bez znaménka plus či minus, pravdivé vedle nepravdivých. Chybou, a velkou by ale bylo, kdybychom chtěli po někom či po nějaké instituci, aby internet regulovala, aby určovala, kdo a co smí do onoho veřejně přístupného prostoru přinést. On totiž dnes ovlivňuje přímo či přeneseně naprosto každého z nás. A je proto rozhodně lepší, aby byl zmatený, než aby skýtal možnosti vnucování nějakého jednoho pomíjivého lidského názoru, co je a není pro společnost škodlivé. Kybernetický prostor ve své zmatenosti totiž reflektuje celý dnešní svět. Je to ale svět vnější. Jen každý sám si může a musí určit, jakým způsobem si nechá ovlivnit ten svůj svět vnitřní. Je na každém z nás, aby se pídil po pravdě, aby se nenechal svést falešnými autoritami. Tak tomu bylo a bude, na tom tento nový prostor nic nezměnil.

Zároveň ale musíme dávat ještě větší pozor na to, co je nám předkládáno - jestliže se říká, že papír snese vše, počítačové sítě, klávesy a monitory snesou ještě mnohem více. Jestliže Ježíš říká "každý strom se pozná po svém ovoci," je to nyní o něco těžší to dobré ovoce poznat. Kybernetický prostor vytváří ovoce i zcela virtuální, dokáže vytvořit i trní, ze kterého se sklízejí fíky a hloží, z něhož se sklízejí hrozny. Ale jsou to hrozny a fíky existující jen v onom světě. A to není svět, ve kterém se pohybuje živý bůh. Ten přebývá v tom našem.