Japonský premiér Koizumi na cestě k dalšímu vítězství

Byl to v té chvíli od něj riskantní politický krok, ale zároveň také něco, co předtím slíbil a proto pak musel splnit. A jak se zdá, jeho hazardní kalkul mu nakonec vychází: podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který dnes zveřejnil pravicový deník Sankei Shimbun, získá nynější vládní koalice, v níž hraje hlavní roli Liberálně demokratická strana premiéra Koizumiho, po volbách v dolní komoře parlamentu pohodlnou převahu, možná dokonce ještě větší, než jakou měla doposud.

Konkrétně průzkum předvídá, že Liberálně demokratická strana obsadí nejméně 252 míst ze 480 a její koaliční partner, strana Komeito, dalších 34 poslaneckých křesel.

Premiér Koizumi v předvolební kampani - zcela pochopitelně a oprávněně - odmítl podpořit 37 rebelujících poslanců vlastní strany, kteří předtím hlasovali proti jeho vládě, a postavil proti nim v příslušných okrscích nové kandidáty. A i v tom se projevil jeho zdravý politický instinkt: mezi novými tvářemi Liberálně demokratické strany jsou často atraktivní ženy, které mu pomáhají sbírat body přes televizní obrazovky a současně své oponenty ve straně premiér označil za "reakcionáře", čímž sebral do jisté míry vítr z plachet i skutečné parlamentní opozici.

Dopadnou-li nedělní parlamentní volby v Japonsku opravdu tak, jak naznačuje poslední průzkum veřejného mínění, oslaví premiér Džuničiró Koizumi své další obrovské vítězství na politické scéně. Už nyní je jedním z nejdéle sloužících japonských premiérů a jak se zdá, i po letech vlády si zachoval poměrně vysokou popularitu.

Možná se také zařadí k velkým japonských reformátorům. Byla to právě reforma dosud nedotknutelného finančního sektoru, která málem přivodila jeho pdá a rozhodující kroky má tedy ještě před sebou.

Premiér Koizumi totiž už léta obhajuje záměr privatizovat gigantický japonský poštovní systém. Nejedná se jen o samotnou poštu, ale hlavně o navazující pojišťovací a bankovní služby, které svým obratem tvoří doslova "mamutí" podnik mezi světovými bankami. Tento finanční obr, který se svými peněžními zdroji podílel na mnoha veřejných projektech, hraje důležitou úlohu v japonské ekonomice. A nepřekvapuje, že záměr zefektivnit jeho působení a privatizovat jeho finanční služby naráží na nemalý odpor. Stojí zde pochopitelně proti sobě různé politické zájmy.

Vyhraje-li nyní Koizumi znovu volby, znamená to, že většina japonské veřejnosti si přeje, aby v těchto reformních krocích pokračoval. A to je velmi důležitý signál.

Na druhé straně představuje další volební vítězství vládnoucí Liberálně demokratické strany pokračování v dlouholeté tradici. Jak známo, tato politická strana je v Japonsku u moci už skoro polovinu století, téměř tak dlouho jako v sousední Číně komunisté. Ačkoli se samozřejmě jedná od začátku o jasně pravicovou politickou stranu, která nemá s komunisty společného vůbec nic, její setrvání u moci je jistě určitou anomálií normální demokracie.

Stále se tak v Japonsku odkládá začátek éry, kdy se budou u moci střídat politické strany tak, jako je to běžné všude na Západě. A dokonce i v jiných zemích východní Asie, kde byl systém demokracie nastolen později než v Japonsku, zejména v Jižní Koreji a na Tajvanu, je střídání vládnoucí politické garnitury už vyzkoušené.

A asi není náhoda, že v těchto zemích jsou rozvinutější i další známé "opory" demokracie, jakými jsou početná občanská společnost anebo nezávislost médií.

Japonsko je tedy stále zemí na přechodu mezi starým a novým. Jeho nesmírně výkonná ekonomika v posledních letech stagnuje a čeká na nějaký impuls. A směr, jakým se vydá, budou moci rozhodnout jen voliči.