Jan Vávra: Změna ústavy mnoho neřeší

Do věci se neložil nikdo menší než pravděpodobný budoucí premiér, který prohlásil, že na jmenování centrálních bankéřů by se měl - kromě prezidenta - podílet i parlament. Podle předsedy ČSSD by měl být systém jmenování podobný jako u ústavních soudců, čili ke jmenování by byl nutný souhlas Senátu. Jde samozřejmě o zásah do ústavy, ale podle dostupných informací by neměl být problém dát dohromady třípětinovou většinu, protože kromě ČSSD podporují tento nápad i hnutí Ano, TOP 09 a komunisté. Nakonec kdo z politiků by neodolal pokušení rozšířit svoji kontrolu nad další oblastí. Změna by ovšem měla nastat až od roku 2018, kdy skončí mandát stávajícímu prezidentovi Zemanovi. Sobotka asi nechce Miloše Zemana dráždit více, než je nezbytně nutné.

Proti způsobu jmenování členů bankovní rady, kdy jedna instituce může korigovat druhou, nelze nic namítat. Tak to ostatně funguje i v jiných, daleko vyspělejších demokraciích. Ostatně oba bývalí prezidenti vytvářeli silně jednobarevné bankovní rady, složené ze zastánců jednoho názoru nebo směru uvažování. Ačkoli se dnes Václav Klaus od této bankovní rady distancuje, je i ona oním kukaččím vejcem vloženým do českého bankovního systému, protože je složena výhradně z odpůrců přijetí eura a vůbec evropské integrace.

Přestože i někteří renomovaní ekonomičtí komentátoři – jako třeba Jan Macháček na vlnách této stanice - víceméně obhajují krok ČNB, vlna nepochopení a často ostré kritiky vůči jejímu kroku byla zcela nepřehlédnutelná a v dosavadním působení ČNB zcela ojedinělá. Centrální bankéři se řídili evidentně jedním fiskálně ideologickým pohledem a nevzali v úvahu další ekonomické dopady. Parciálnost jejich způsobu uvažování, kdy se snaží přimět utrácet obyvatelstvo, které v drtivé většině žádné úspory nemá, je důsledkem jednostranného způsobu uvažování prezidenta, který je do funkce jmenoval. Drobná korekce by tedy nebyla na škodu.

Na druhou stranu trpí domácí politická scéna zcela pomýleným přesvědčením, že všechny problémy fungování společnosti se dají vyřešit novými zákony. Pokusy centrálních bankéřů vnutit společnosti a hospodářství vlastní vidění reality by se nejlépe odstranily, pokud by ve společnosti panovala větší vůle ke společnému řešení společných problémů. A dlouhotrvající hospodářské stagnace takovým problémem bezesporu je.