Jan Vávra: Volby skončily – zapomeňte!
Voliči rozdali karty a politici s nimi – jak říká okřídlené úsloví – začali hrát. Ve velkých i menších městech vznikají nejrůznější koalice, protože jinak to při poměrném volebním systému ani nejde. Poučné je ale sledovat, co které politiky táhne k sobě.
Pozornost médií přitahují dva typy koalic. Prvním tahem generujícím emoce je takzvané obcházení vítězů. Vyšachování strany, která skončila na pásce první, sice nevypadá příliš čestně, ale pokud lze koalici stran, které skončily až za vítězem, opodstatnit programovou shodou, jde o logický a legitimní výsledek početnějšího zastoupení jednoho politického směru.
Čtěte také
Druhým typem koalic vzbuzujícím pozornost je spolupráce stran, které jsou na celostátní úrovni v opozici, se stranami vládní koalice. Opět se ukazuje, že politici usilující o místa na radnicích chápou politiku jinak než jejich kolegové ve sněmovně a tvrdí, že v komunální politice nejde o program, ale o mezilidské vztahy. A odmítají si do toho nechat z centra mluvit.
Například předsedové dvou největších opozičních stran Vít Rakušan a Martin Kupka nebyli schopni zabránit koalicím svých straníků na komunální úrovni s Babišovým hnutím ANO, ač se o to dost usilovně snažili. Z devatenácti velkých radnic po celé ČR, tedy ve všech třinácti krajských městech, dvou největších městech Středočeského kraje a čtyřech nejlidnatějších městských částí Prahy, se taková spolupráce rýsuje nejméně v sedmi případech. Ve třech z nich přitom ANO volby ani nevyhrálo.
Politický program voliče nezajímá
Množství takových koalic a rychlost, s jakou k nim dochází, ukazují, že místní politici se na politiku své strany neohlížejí a svá spojenectví budují na základě půdorysu kluků, co spolu mluví.
Čtěte také
ODS má s potřebou svých lokálních politiků být za každou cenu „u toho“ bohaté zkušenosti, takže pro Martina Kupku to není takový problém jako pro Víta Rakušana, který by se rád prezentoval jako nový svěží vítr a vůdce antibabišovské opozice. Ovšem právě zde se projevuje slabé místo Starostů, kterým je jejich názorová a programová neurčitost, která umožňuje zaujmout a odůvodnit v podstatě jakýkoli politický postoj.
Ideovou neujasněnost Starostů lze vidět třeba v Praze, která je nejvíce na očích. Na Magistrátu sliboval STAN Pražanům změnu a liberální politiku. Po volbách se ale ukázalo, že jejich pražský lídr – architekt Petr Hlaváček – trpí zřejmě nostalgií po starých dobrých časech a raději se spojil s pražskou ODS, jejíchž lídr Tomáš Portlík i předsedkyně regionální rady Alexandra Udženija symbolizují klientelistickou politiku staré ODS a nemají zájem na změnách zaběhnutého systému.
Čtěte také
A jak je na komunální úrovni běžné, i Hlaváček argumentuje dobrým osobním vztahem s pražským lídrem ODS.
Ještě bizarnější příběh nabízí třeba Praha 8, kde vyhrála koalice 8 žije s podporou Prahy sobě a Zelených. Druhý byl STAN s TOP 09 a třetí ODS. Starostové se ale s vítězi nebavili a hned složili koalici s ODS a dokonce i s hnutím ANO.
Jediným důvodem takového slepence může být skutečnost, že takhle spolu vládnou už osm let. Komunální politici STAN tedy svému vůdci Rakušanovi jeho snahu být hlavním protihráčem Andreje Babiše a přinést jiný politický styl nijak neusnadňují.
Ale je docela dobře možné, že politický program už voliče nezajímá a že rozhodovat bude jen osobní přitažlivost jednotlivých vůdců. Ale i tak může věrohodnost vrcholných opozičních politiků nezvládnutými kamarádšofty místních bossů poněkud utrpět. Jenže to se teprve ukáže.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
