Jan Vávra: Důchodci nebo mladí?
Zhruba měsíc před volbami je zřejmé, že hlavní slovo, pokud jde o složení Poslanecké sněmovny, budou mít nerozhodnutí voliči. Podle sociologů, kteří se zabývají průzkumy veřejného mínění, je počet nerozhodnutých voličů oproti minulým volbám výrazně vyšší. Sociolog Daniel Prokop navíc upozorňuje, že 30 až 35 procent voličů se rozhoduje teprve v týdnu před volbami, často dokonce až v den voleb.
Pomiňme teď samotný fakt, že není příliš povzbuzující, když je naše budoucnosti na další čtyři roky v rukou někoho, kdo se rozhodne podle toho, jak se zrovna vyspí. Ale i to patří k zastupitelské demokracii.
Čtěte také
Podle posledních předvolebních aktivit většiny politických stran je zřejmé, že svádějí na poslední chvíli boj o dvě skupiny. Jsou to důchodci a mladí lidé. To by napovídalo, že právě v těchto skupinách je mnohem větší množství nerozhodnutých a váhajících než ve střední a ekonomicky aktivní generaci.
Důchodci většinou chodí k volbám spolehlivě. Jejich cenu na předvolebním trhu významně zvyšuje fakt, že jich je hodně. Podle zájmu, který strany věnují důchodcům, se také zdá, že ovlivnit důchodce je snazší, stačí slíbit vyšší důchod, případně ochranu před možnými změnami, tedy žádné uprchlíky, žádné euro, žádnou sdílenou ekonomiku. Proto také například Piráti slibují důchod 19 tisíc, ovšem ANO slíbilo ještě víc.
Emocionální výkyvy určí směr
U mladých voličů jde naproti tomu o to je přesvědčit, aby vůbec k volbám šli. O to se teď snaží obě antibabišovské koalice, už proto, že vládní strany mladí lidé asi volit nebudou. V zájmu ANO a ČSSD tedy je, aby zůstali doma. To se zatím celkem daří. Jeden novinář provedl na 21 tisících uživatelů aplikace Instagram – oblíbené mladými lidmi – vlastní průzkum důvodů neochoty jít volit. Velká část respondentů svůj nezájem o volby odůvodnila nechutí k volbě „menšího zla, která přece stále znamená výběr zla“.
Čtěte také
Získat přízeň mladých je tedy obtížnější – to současná neschopnost politických stran oslovit mladé jen potvrzuje. Zatímco u důchodců, kteří už před sebou nemají žádnou velkou budoucnost, vystačí politici s vylepšením stávajících pořádků, mladí voliči už většinou požadují řešení konkrétních problémů, jako je například klimatická krize, nedostupné bydlení, obtížné uplatnění na trhu práce nebo prudce rostoucí zadlužení státu.
Pro politické strany bude tedy klíčová mobilizace vlastních voličů. Z minulých voleb ovšem máme s různými mobilizacemi neblahé zkušenosti. V drtivé většině byly postaveny na vyvolání strachu z nějakého nebezpečí a poštvání jedněch proti druhým. Ať již šlo o pověstnou Klausovu mobilizaci proti ztrátě svobody z roku 1998, Topolánkovo strašení řeckým scénářem a krachem státních financí, nebo vyvolání strachu z migrantů v případě druhé Zemanovy volby. Takové mobilizační kampaně jsou postavené na vyvolávání negativních emocí a kromě další fragmentace společnosti vedou k zafixování pomýleného pohledu na skutečnost. Následků se potom zbavujeme hodně dlouho.
Za situace, kdy tolik občanů neví, koho by mělo volit, rozhodne o výsledku názor té skupiny, kterou se politikům podaří nejvíce vybudit. Ovšem stejnou měrou ovlivní volby i rezignace těch druhých. A ostatní se budou muset smířit s tím, že tyto emocionální výkyvy určí směr, jakým se naše země bude v budoucnu ubírat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.