Jan Macháček: Litva a Česko na jiné planetě

Přestože někteří lotyšští zákonodárci zvažují, že by vstup do eurozóny odložili a navzdory tomu, že mezi Litevci podpora členství v eurozóně klesá, jde o poměrně silná slova, silnou vyhrůžku a něco si lze těžko v české kotlině představit. Že by se nějaký český politik takto vzrušoval kvůli tématu jako je euro či eurozóna anebo ho považoval za takto zásadní si lze jen obtížně představit.

Baltové mají obecně úplně jiné vnímání toho, co členství v eurozóně znamená. Pro ně je každý další stupeň integrace do západních struktur jasnou otázkou národního zájmu, národní bezpečnosti i identity. Mocné a odjakživa expanzivní Rusko mají Baltové hned za humny a polovinu minulého století nebyly tyto země v sovětské sféře vlivu nebo vojensky okupovány jako my, ale staly se přímo součástí Sovětského Svazu.

Nejde jen o bezpečnost ale také o identitu, euro je v Pobaltí chápáno nejen jako nástroj obchodní výměny, ale též jeden ze symbolů evropanství a sounáležitosti k Západu.

Na geopolitiku a bezpečnost všechno svádět nelze. Jde též o věc prestiže a také o věc ekonomické racionality. Otázka prestiže je jasná. Litva vypadá oproti Estonsku a Lotyšsku tedy státům, se kterými se nejvíce srovnává a se kterými nejvíce soutěží, jako opozdilec a premiér Butkevicius prostě nechce vypadat příliš dlouho jako vysmívaný posledníček.

Pak je tu věc ekonomické racionality. V Pobaltí nespekulují s úvahou, že se eurozóna rozpadne, ujištění ECB tamějším ekonomům a politikům povětšinou stačí. Pobaltské ekonomiky si umějí spočítat, proč je pro ně členství v eurozóně výhodné.

Česká republika dočasně či možná nadlouho opustila nejhlubší euroskeptické vody, přesto si lze jen obtížně představit, že by nějaký politik stavěl otázku členství v eurozóně takto existenčně a dramaticky.

Přitom i u nás by tu mohla být otázka prestiže. Slováci v eurozóně jsou, Rakušané a Němci také. Všem se ekonomicky, resp. přesněji z hlediska ekonomického růstu, daří lépe než nám. Proč nám to nevadí? Pak je tu i otázka ekonomické racionality. Jaktože není ještě každému zjevné, že díky tomu, že euro nemáme, dost ztrácíme? Je tu nyní naděje na proevropštější vládu a skupina průmyslníků se dokonce v reakci na oslabení koruny ozvala, že by euro už chtěli. Stejně je to ale všechno takové opožděné a vlažné a člověk by asi ještě dodal, že tak nějak počesku zápecnické a ignorantské.