Jan Macháček: Co je to normální strana?
V souvislosti s výsledkem komunálních a senátních voleb se zase znovu objevila disputace na téma, co je to vlastně normální, tradiční, zaběhlá či demokratická strana, a co je to hnutí, protestní hnutí, demokratické hnutí, nedemokratické hnutí, populistické hnutí, strana volebního typu nebo vůdcovské hnutí či strana vůdcovského typu, a co je to ideově zakotvená strana.
Ač nejsem voličem lidovců, křesťanských demokratů či KDU-ČSL, musím zdůraznit, že se mi jeví jako jediná strana, která splňuje definici toho, co je tradiční a demokratická strana.
Tradiční je ta strana zcela jistě, protože existuje přes 100 let, a demokratická je nejen proto, že má zaběhlé vnitřní demokratické mechanismy, ale také proto, že má jediná kromě komunistů masové členství (cca 53.500 členů) a naprostá většina členů se na chodu strany živě podílí.
Sice byli lidovci 40 let v Národní frontě, a 40 let moc demokratičtí nebyli, ale to není pro účely tohoto článku podstatné.
Lidovci také dokazují, že tradiční strana přežije i čtyřletý výpadek z první ligy, a ten dokonce může přispět k regeneraci a oživení. Takže ve fotbalovém příměru jsou lidovci jako Bohemians 1905.
Nelze ovšem tvrdit, že ten propad do druhé ligy lze doporučit kvůli restartu a regeneraci úplně každému, není jasné, jestli by to přežila ODS či TOP 09 například, ale třeba se mýlím.
Komunisté jsou jistě tradiční strana s masovým členstvím (cca 80.000 členů), ale nejsou to demokraté, ale političtí extremisté. Chtějí třídní boj, diktaturu proletariátu apod.
Zelení jsou podle mého soudu zaběhlá strana v tom, že pád do druhé ligy, tedy nepřítomnost v parlamentu, klidně přežijí, přítomnost v parlamentu je koneckonců v jejich případě zatím spíše výjimkou než pravidlem. K odchodu ze scény se ale určitě nechystají.
Jsou zaběhlé strany ODS a ČSSD? Sociální demokraté jsou podobně tradiční značka jako lidovci, ODS je značka stará necelé čtvrt století. K ničemu historickému, například k agrárníkům či národním demokratům, se strana nehlásí.
U obou těchto tzv. zaběhlých stran ale zarazí relativně malý počet členů (kolem 20.000). Tradiční politické strany v sousedním Rakousku mají statisíce členů. Potíž ODS i ČSSD ale je, že žádné nové členy nechtějí.
Mládežnické organizace či líhně zašly na úbytě a nový člen je podezřelý z toho, že chce stranu ukrást nebo že je snad pouhou mrtvou duší. Smrtící paranoia přerostla únosnou míru.
Začne teď ODS ochablá, bez ekonomické moci a bez kmotrů, vedle TOP 09 v krizi, verbovat nové členy? Nebo bude ještě potřebovat pád do druhé ligy?
Ale zpět k pointě. Nejostřeji na hnutí ANO 2011 zaútočila TOP 09. ANO je prý nedemokratická strana vůdcovského typu, se kterou se nebude jednat.
Jenže TOP 09 taky není zrovna normální strana. Vznikla shora jako projekt dvou mužů. Netradiční je i dost zvláštní název, který vypadá jako na jedno použití a 09 se vlastně podobá 2011.
TOP 09 má necelé 3000 členů a její pákový efekt (členství vs. počet parlamentních mandátů) byl a je podobný jako v případě hnutí ANO, dosahuje patrně světového rekordu.
TOP 09 nezaložil jeden miliardář a nevede ji jeden Babiš, ale Karel Schwarzenberg s Miroslavem Kalouskem, přičemž o Kalouskovi je známo, že nové členy přibírá nerad a dává si pozor na to, aby ho nikdo nepřerostl.
TOP 09 vznikla částečně i na osobním sporu (Kalousek kontra Cyril Svoboda), a proto, aby se stala úplně normální stranou, udělala paradoxně dost málo.
O demokratickém a ideovém zakotvení Karla Schwarzenberga nelze jistě pochybovat. Skrze havlovskou linku a aktivitu v oblasti lidských práv před rokem 1989 osvědčuje demokratické tradice a vazby, kterých je u nás jako šafránu.
Jenže v normální demokratické straně by se těžko stalo to, co v pražské TOP 09 dnes: Tedy, že volební neúspěch rovná se protestní odchod nejdůvěryhodnějších lidí z pražské partaje.
Hnutí ANO je projekt oligarchy (řekněme), ale je to protestní hnutí. Když se protestuje, říká se obvykle NE.
To ale bude asi ta další fáze české politiky, která nastane, až třeba bublina ANO praskne. Což se za čas stane – bez ideového zakotvení určitě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
