Jan Fingerland: Wildersův paradox

Wilders byl souzen za své výroky pronesené při jednom předvolebním shromáždění. Mluvil o nizozemských Maročanech jako o špíně a návodně se zeptal voličů, zda chtějí, aby bylo Maročanů v jejich městě více nebo méně.

U policie a prokuratury se pak sešlo více než 6 tisíc stížností, podle kterých jeho slova o marockých přistěhovalcích byla diskriminací, urážkou a podněcováním k nenávisti. Prokurátor žádal peněžitý trest 5000 euro.

Soud uznal pouze první část, totiž diskriminaci a urážku, nikoli podněcování k nenávisti. Stejný politik byl už před pěti lety souzen za svá kritická slova, když například přirovnal islám k nacismu a volal po zákazu Koránu. Tehdy byl soudem zproštěn viny, ale proces samotný mu zajistil publicitu, která pomohla posunout jeho politickou kariéru. Důležité je poznamenat, že Wilders nikdy neschvaloval násilí, natož aby po něm volal.

Tenká linie

Na otázku, zda je dobře takové činy soudit, nebo i trestat, je tolik odpovědí, kolik je lidí. Proces, který samotný Wilders označil za politický, si nelze odmyslet od jeho kontextu, zejména přílivu migrantů do bohatých západních zemí, jako je Nizozemsko, nárůstu nespokojenosti části obyvatel a v neposlední řadě nárůstu obliby politiků, kteří jsou k dosavadním trendům kritičtí, ovšem v míře, která může být sporná.

Kolín nad Rýnem v noci |foto: Andreas Tille, Creative Commons (CC BY 3.0)

Samotný Wilders patří k tomuto druhu politiků, ovšem k jakési nové generaci, kterou reprezentují lidé jako je Norbert Hofer nebo Marine Le Penová. Je ovšem otázka, zda lze každého z těchto politiků považovat za stejnou národní obdobu někoho jiného. Správnější je spíše říci, že i kdyby byl Wilders podobný Marine Le Penové, určitě by nebylo správné přirovnávat ho k jejímu otci Jean-Marie Le Penovi.

Stejně tak je otázka, zda lze vést linii mezi takříkajíc „dobrými“ a „špatnými“ kritiky. Tedy zda lze jednu část označit za takové politiky, kteří usilují o omezení práv jiných lidí nebo dokonce obhajují násilí, a těmi, kdo hrají úlohu jakýchsi „šašků demokracie“, kteří si dovolují formulovat věci, které si jiní netroufnou říkat nahlas.

Zrod této pomyslné linie umožnila praxe, v níž se velká část politiků, ale i novinářů zdráhala některé problémy byť jen pojmenovat. Právě v těchto dnech v Německu odložili stíhání většiny případů nahlášených během silvestrovských oslav v Kolíně nad Rýnem, o kterých média ani policie neinformovaly včas, ve stejné zemi se nyní tak probírá tutlání případu vraždy mladé dívky přistěhovalcem.

Trest netrest

Nizozemsko ovšem není Německo nebo Francie, netrpí pocity viny ani za kolonialismus, ani 2. světovou válku. Debata je tam tradičně mnohem volnější než ve většině států Evropy a je to také společnost s velmi dlouhou tradicí respektu ke svobodné výměně názorů.

Soud odsoudil politika Geerta Wilderse, ale neuložil mu žádný trest|foto: ČTK/AP,ČTK

Samotný soudce konstatoval, že Wilderse netrestá za názor, ale za porušení práv jiných, tedy marocké menšiny, jejíž představitelé se Wildersovými slovy cítili uraženi, nebo i ohroženi. Také marocká komunita a bojovníci proti xenofobii jsou spokojeni, protože za hlavní výdobytek považují stanovení standardu toho, co je ještě únosné, a co už je mimo zákon.

Rozsudek bez trestu tak trochu připomíná proces s britským historikem Bernardem Lewisem, odsouzeným kdysi ve Francii za popírání genocidy Arménů v Osmanské říši. Lewis ovšem nepopíral fakt masakrů, ale označení za genocidu a byl odsouzen k pokutě jednoho franku.

Nizozemský soud se tedy distancoval od toho, soudit politické výroky. Především se ale evidentně rozhodl nezasahovat do politiky. Za tři měsíce budou v Nizozemsku parlamentní volby a už teď je Wildersova strana na čele některých průzkumů. Další strana současného premiéra Marka Rutteho by s ním ráda uzavřela koalici, ale pouze pokud Wilders odvolá svá slova.

Sám Wilders už dříve poznamenal, že Rutte se dopustil na adresu Turků i Maročanů podobných výroků – ty ale nevzbudily takový ohlas, něco tedy musí být v nepořádku s justicí, nikoli jím samým.