Jan Fingerland: Spáchal masovou vraždu v Orlandu muslim?

Z toho, co je zatím známo, vyplývá, že pachatelem je Omar Mateen, který záměrně zaútočil na gay klub jakožto místo neřesti. Čin byl motivován islámským pojetím morálky, byl spáchán přinejmenším formálním muslimem a dělo se tak ve jménu islámu. Také se ví, že se krátce před činem přihlásil k Islámskému státu. Odpověď je tedy zdánlivě jasná.

Tak rychlý závěr bychom ale přece jen dělat neměli. Každý takový čin však ve skutečnosti lze zařadit někam na pomyslné kontinuum mezi čistým náboženským terorem na jedné straně, a činem, který se náboženství jen dovolává, ať už jde o člověka vyšinutého, nebo člověka, který jedná sice z nenávisti, třeba proti gayům, ale uvážlivě, a náboženstvím se jen zaštiťuje – třeba i sám před sebou.

Amerika zažila už řadu teroristických útoků spáchaných ve jménu islámu. Mezi ty, o kterých se nepochybuje, jsou oba útoky na Světové obchodní centrum, ten z roku 1993 i ten z roku 2001. V jiných případech je ovšem situace složitější. Příkladem může být třeba známá hromadná vražda amerických vojáků, kterou před sedmi lety spáchal vojenský psychiatr palestinského původu.

Nidal Hasan zabil několik svých kolegů na základně Fort Hood poté, co nějakou dobu před tím projevoval znepokojení nad jednáním americké armády v některých muslimských zemích. Hasan ale zároveň byl frustrovaný a nešťastný člověk, který možná jen hledal způsob, jak ukončit svůj život.

Hranice mezi skutečnou motivací a touhou legitimizovat vlastní čin se tím značně rozmlžuje. Podobných případů zažily i jen Spojené státy řadu, shodné znaky měl i předloňský případ střelce v kanadské Ottawě v budově parlamentu.

Logo|foto:Český rozhlas

Vrah v hledáčku FBI

Také izraelští psychologové, kteří vyslýchali řadu neúspěšných sebevražedných atentátníků, dospěli k závěru, že řada z nich měla ve skutečnosti jiné než náboženské nebo ideologické motivy, například smýt ze sebe společenskou hanbu, pomoci rodině nebo nějak vyřešit svůj život.

Ani v případě masakru v Orlandu nebude jednoduché tyto věci od sebe oddělit. Vrah se hlásil k islámu a dokonce i k Islámskému státu, ale také se ví, že to byl nevyrovnaný člověk s násilnickými sklony.

Dostal se sice do hledáčku FBI, ta ho ale nikdy nevyhodnotila jako nebezpečného islamistu, přesto že pravděpodobně znala jeho emailovou korespondenci nebo přinejmenším jeho vyjadřování na internetu.

Situace se komplikuje zajímavou skutečností, že se k věci vyjádřil pachatelův otec, původem z Afghánistánu. Ten odmítl tvrzení, že motivem bylo náboženství, a místo toho mluvil o synově znepokojení z veřejně projevovaných homosexuálních sklonů některých ostatních Američanů.

Odpor proti homosexualitě, který my západním pohledem vidíme jako typický projev fundamentalismu, sám pachatel možná nevnímal jako otázku náboženskou.

Vrah se dostal do hledáčku FBI, ta ho ale nikdy nevyhodnotila jako nebezpečného islamistu|foto:Craig Rubadoux, ČTK

Celá věc je zarámována paradoxní skutečností, že Omar Mateen se sice domníval, že jedná proti „zvrhlíkům“, ale zároveň se i ve velmi konzervativních muslimských společnostech celkem běžně pěstují homosexuální styky.

Jsou společensky přijatelné, ale musejí být uvedeny do jiného kontextu, než jak jsme si zvykli na Západě. Je samozřejmě zbytečné dodávat, že v západní společnosti je nepřijatelné kohokoli kvůli jeho názorům zabíjet, a dokonce i jen argumentovat boží vůlí.

Popírat, že značné množství teroristických útoků a zločinů z nenávisti má cosi společného s islámem, nebo určitým druhem islámu, by bylo pošetilé. Ale stejně tak by bylo zavádějící tvrdit, že každý útok spáchaný „muslimem“ - nebo jménem islámu - spadá do stejné kategorie činů jako ostatní zločiny, kde se o náboženském terorismu pochybovat nemusí.