Jan Fingerland: Smrt v Bejrútu aneb Libanonská matrjoška

Tentokrát byl obětí bývalý ministr financí Muhammad Šatah a spolu s ním několik lidí, kteří měli tu smůlu, že byli blízko jeho automobilu – výbuch byl velmi silný a automobil zcela zdemoloval. Šatah byl blízkým spolupracovníkem expremiéra Saada Harírího, do jehož domu zrovna směřoval na jednání opozičního Spojenectví 14. března. Právě Harírího otec Rafík Harírí, ještě mnohem významnější politik, byl naprosto stejným způsobem zabit v roce 2005.

Páteční atentát za bílého dne připomenul Libanoncům i světu citlivé postavení této malé, ale strategicky položené země a také fakt, že libanonský problém je součástí jakési geopolitické matrjošky, v níž každý místní problém je součástí většího nadnárodního problému a ten je zase částí ještě širšího konfliktu. V tomto konkrétním případě jde minimálně o trojnásobnou matrjošku – samotný vnitrolibanonský politický boj, nad nímž stojí události v Sýrii, jež z Libanonu dávno udělala součást své vlastní politiky, přičemž nad syrskou dimenzí stojí ještě rozsáhlý spor o nadvládu nad Blízkým východem i jeho okolím.

Co se libanonského rozměru týče, je třeba zdůraznit, že zabitý politik Šatah jel na jednání opozičního Spojenectví 14. března. To je blok převážně sunnitských sil, který dlouhodobě bojuje o vliv s šíitským hnutím Hizballáh. Tomuto ozbrojenému politickému a náboženskému hnutí se podařilo udělat si z částí Libanonu svůj vlastní stát ve státě, a to také za pomocí Sýrie a Íránu, států, které se dlouhodobě vměšují do libanonských záležitostí – mimo jiné i díky tomu, že libanonský stát je velmi slabý a jednotlivé mocenské bloky fungují do značné míry jako klienti jiných, mnohem mocnějších států.

V minulosti umírali při atentátech zejména sunnitští politici, jako právě Rafík Harírí a vedle řada jiných kritiků Hizballáhu, Íránu a Sýrie. Za pachatele byli obvykle považováni právě agenti Hizballáhu nebo Sýrie. V poslední se situace částečně změnila, připomeňme například několik útoků v šíitské čtvrti Bejrútu, například zvláště krvavý listopadový atentát na íránskou ambasádu. Tyto exploze nesou rukopis Al Kajdy, organizace, která nemá mezi libanonskými sunnity tradici, ale v poslední době se hovoří o čím dál větší roli těchto sunnitských extremistů. Souvisí to se skutečností, že Libanon se v posledním roce ještě více než dříve stal přívěskem syrského dění.

Sýrie je nyní bojištěm, na němž se kromě domácích sil utkává právě libanonský Hizballáh a zahraniční džihádisté hlásící se k Al Kajdě. Skutečnost, že se Hizballáh zapletl do syrských bojů, se odráží i na napětí uvnitř Libanonu, který už tak je syrskými událostmi silně ovlivněn. Do Libanonu zamířily statisíce syrských uprchlíků, pašují se odtud zbraně do bojující Sýrie a libanonská armáda je bezbranná tváří v tvář rozbrojům libanonských sunnitů a šíitů, případně alávitů v místech jako je Tripolis.

Sami libanonští sunnité tvrdí, že vstup Hizballáhu do syrských bojů vedl k mobilizaci a militarizaci sunnitské komunity v samotném Libanonu, zatímco libanonští šíité, přinejmenším ti z Hizballáhu, se domnívají, že jsou povinni postavit se za Bašára Asada a že jsou to libanonští sunnité, kdo do hry nechávají proniknout extremisty z Al Kajdy.

Nad touto syrskou dimenzí libanonského napětí je ještě regionální konflikt, v němž se střetávají sunnité a šíité, případně sunnitské mocnosti, jako je Saúdská Arábie nebo Turecko s šíitskými silami, zejména Íránem. Náhradními bojišti tohoto konfliktu byl zatím Irák, Jemen, Bahrajn, Afghánistán, ale nyní také Sýrie a logicky tedy i Libanon.

Smrt exministra Šataha však ze všeho nejvíce má pravděpodobně lokální dimenzi. V polovině ledna má se zpožděním mnoha let začít proces s několika členy Hizballáhu, kteří se v roce 2005 měli podílet na vraždě Rafíka Harírího (tak podobné smrti samotného Šataha), což oslabí Hizballáh a vnese do libanonské politiky nové napětí. Okázalá likvidace muže, který je znám coby blízký spolupracovník Saada Harírího a také jako velký kritik moci Hizballáhu v Libanonu, je pravděpodobně zprávou pro Šatahovy kolegy – dejte si pozor, Hizballáh tu stále je a nikam pryč se nechystá.