Jan Fingerland: Proces, který otřásl Tureckem

Také tresty jsou ohromující – několik obviněných odešlo s doživotními tresty. Možná jde ale o monstrproces i z hlubšího důvodu. Řada kritiků současné turecké vlády se domnívá, že přelíčení zvané Ergenekon je ve skutečnosti o pokus ustrašit opozici a to za použití falešných důkazů a zmanipulované justice.

Tajemně znějící slovo Ergenekon pochází z turecké mytologie. Toto jméno bájné vlasti měla převzít i skupina lidí, kteří – přinejmenším podle tvrzení obžaloby a nyní i soudu – vytvořili rozsáhlou konspirační síť. Ta měla usilovat o svržení tehdy čerstvě nastoupivší islamistické vlády strany AKP. Turecká společnost je totiž už po desítky let hluboce rozdělena mezi nacionalistické sekularisty a islamisty. Lidé obžalovaní v kauze Ergenekon patří právě k odpůrcům politického islámu a to ve jménu sekularismu a tureckého nacionalismu.

Sekularisté viděli svou oporu tradičně v armádě, a to oprávněně. Vojáci totiž několikrát za poslední půlstoletí sesadili vlády, které se jim nezdály vhodné, a to zejména pokud byly příliš blízko k politickému islámu. Neméně oprávněně tedy islamisté viděli v armádě svého hlavního nepřítele. Až donedávna však islamisté nebyli tak silní, aby se armádě mohli postavit – teprve v posledním desetiletí velmi schopný předseda AKP Erdogan konsolidoval nejen tureckou politiku a ekonomiku, ale i postavení své strany natolik, že začal pomalu rozdrobovat jak sekulární opozici, tak i moc armády. Není to tak dávno, co obměnil vedení armády a dosadil do vysokých pozic své lidi. Tureckem otřásla ještě další aféra podobná Ergenekonu. Soud se spiklenci z případu Balyoz vedl k hromadné rezignaci vysokých představitelů armády. Málo co vypovídá o slábnutí armády více než reakce vojáků, kteří by ještě v devadesátých letech tlaku islamistických politiků čelili pomocí výsadkářů a tanků.

Dnes je mnohé jinak. Například bývalý šéf generálního štábu Basbug odešel od pondělního soudu s doživotním trestem vězení, a podobně několik dalších generálů. Řada tureckých novinářů, včetně těch, kteří ve spiknutí skupiny Ergenekon věří, však upozorňují, že věc se během pětiletého líčení zvrhla v něco jiného, totiž v politický proces, v němž si čím dál více autoritářský premiér Erdogan vyřizuje účty se svými oponenty v řadách politické i kulturní opozice, a také s armádou jako institucí.

V červnu otřásly Tureckem velké protesty liberálně orientovaných Turků proti zničení parku Gezi v Istanbulu – šlo však jen o symbolický boj proti stále větší rozpínavosti strany AKP a Erdogana. Je možné že také tvrdý rozsudek v případě Ergenekon vyvolá velké protesty. I kdyby k tomu nedošlo, uzavřením případu se pro Turecko nic neřeší, právě naopak. Zlost narůstá a porušování pravidel demokracie a právního státu se jen prohloubily. Této nemoci jednou Turecko bude muset čelit , když ne dnes, tedy zítra, nebo za pět let. Kauza Ergenekon je totiž buď pravdivá, a pak ukazuje, jak ohrožená tamní demokracie je. A nebo je vyfabulovaná, a pak je zpráva o tamních poměrech ještě horší.