Jan Fingerland: Proč Tunisko neopouští cestu k demokracii

22. prosinec 2014

Jasmínová vůně patří k nejkrásnějším na světě. Když je jasmínová vůně příliš silná, vyvolává nevolnost. Tak je tomu i s Jasmínovou revolucí v Tunisku.

Od vypuknutí vlny arabských revolucí uplynuly právě čtyři roky – v polovině prosince roku 2010 se upálil mladý Tunisan a tím vyvolal Jasmínovou revoluci. Právě tuniská verze arabského jara je považována za nejúspěšnější ze všech ostatních případů.

Nedělní prezidentské volby mohou toto dobré jméno poškodit. Miliony Tunisanů měly možnost zvolit v druhém kole svého prezidenta. Vybírali si mezi dosavadní hlavou státu a bývalým exulantem a ochráncem lidských práv Munsifem Marzúkím a jeho vyzyvatelem, nyní již osmaosmdesátiletým Kaídem Sibsím, který byl držitelem vysokých funkcí již za Starého režimu.

Vítězem se nakonec stal Sibsí. Řada evropských médií opakuje výtky, které mají proti Sibsímu jeho tuniští odpůrci. Ti zdůrazňují, že zatímco Marzúkí má za sebou léta odvážného boje proti zneužívání moci v dobách autoritářské vlády prezidenta Ben Alího, Sibsí je spíše starou strukturou.

Čtěte také

Sibsí byl skutečně v 80. letech, v době Ben Alího, několik let ministrem zahraničí a na přelomu desetiletí také předsedou parlamentu. Proto Sibsího odpůrci mluví o jeho vítězství jako o triumfu minulého režimu.

Skutečnost je však složitější. Porážka Marzúkího sice působí dojmem, jako kdyby u nás v polovině 90. let Václav Havel prohrál přímé volby s Ladislavem Adamcem. Tunisko však v druhém kole prezidentských voleb řešilo ještě jinou otázku než jen boj starého a nového režimu.

Marzúkí má za sebou léta odvážného boje proti zneužívání moci v dobách autoritářské vlády prezidenta Ben Alího.

Sibsí dokázal sám sebe voličům prodat především jako politika, který dokáže zabránit nástupu islamistů k moci. Marzúkí sice není žádný islamistický agent, ale právě během jeho dosavadního prezidentování se odehrála zatím největší krize nové tuniské demokracie, kdy vládu řídila umírněně islamistická Strana obnovy.

Podle některých názorů tato strana potajmu spolupracovala s mnohem radikálnějšími islamisty, kteří, mimo jiné, vloni zabili dva sekulární politiky a za poslední léta usmrtili desítky policistů a vojáků. Marzúkího údajná slabost ho tedy pravděpodobně stála hlasy mnoha Tunisanů, kteří raději hlasovali pro příslušníka starých struktur, jen aby oslabili islamisty.

Čtěte také

Pro pragmatika Sibsího tak paradoxně hlasovaly střední městské vrstvy, zatímco intelektuál Marzúkí, kterého navíc islamisté podporovali už jen tím, že nepostavili vlastního kandidáta, měl největší podporu v chudších oblastech vnitřního Tuniska, v místech, kde se zrodila Jasmínová demokracie.

Sám Síbsí tvrdí, že se pod ním žádný návrat k autokracii neodehraje, ostatně téměř devadesátiletý politik nemůže nastolit režim, který by trval dalších dvacet let. Nová tuniská ústava navíc značně omezuje pravomoci prezidenta právě z obav před opakováním dějin.

Sibsí dokázal sám sebe voličům prodat především jako politika, který dokáže zabránit nástupu islamistů k moci.

Na druhou stranu Sibsí se opírá o stranu Nidáa Túnis, která mu může pomoci konsolidovat moc. Právě tato strana nyní ovládá parlament poté, co v říjnu porazila islamisty, kteří v minulých letech ztratili řadu příznivců.

Tunisko prochází vážnou zkouškou, ale jeho cesta k demokracii tím narušena být nemusí. Zatím tuto zemi nepotkal ani nezvládnutý chaos, ani ovládnutí země islamisty, natož převrat starých struktur – jak jsme to v různých kombinacích viděli v dalších zemích, kterými prošlo Arabské jaro.

Bylo by naopak zvláštní, kdyby se tuniská cesta nemusela utkat s problémy, jako jsou ty, které Tunisané právě řeší, jako jsou nepokoje nebo návrat lidí, kteří se dokázali dostat do funkcí v každém režimu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.