Jan Fingerland: Proč James Bond nevyřeší čínsko-japonský problém

Jde ve skutečnosti o pár neobydlených skalisek, která mají velký strategický, ale i symbolický význam. Zatímco Japonci jím říkají Senkaku a považují je za součást svého území, Číňané o nich hovoří jako o Ťiao-jü a také si je nárokují. Aby situace nebyla jednoduchá, za své je považuje i Tchajwan.

Otázka Senkaku neboli Ťiao-jü se objevila už několikrát, ale tentokrát v poměrně závažné podobě. Čína nedávno vyhlásila zónu letové obrany, do které zahrnula i zmíněná skaliska. Tyto zóny se nepřekrývají se vzdušným prostorem ani výlučnými ekonomickými zónami, která stanovují, kde která země má právo například těžit suroviny. To znamená, že nad těmito zónami letové ochrany nesmí nikdo letět bez čínského vědomí. To ovšem nehodlá respektovat nejen Japonsko, ale ani jeho patron, Spojené státy, které Tokio ubezpečily, že americké bezpečnostní garance se vztahují i na Senkaku.

Američané čínskou zónu letové obrany vědomě ignorovali, když ve středu skrz ni prolétly dva americké bombardéry B-52, aniž by se Číňanům identifikovaly. Krátce na to se osmělili i Japonci a ve čtvrtek nad spornými ostrovy přelétly také jejich letouny. Tokio sice prohlásilo, že šlo o běžný monitorovací let ve Východočínském moři, ale šlo nepochybně o dvě gesta odporu proti čínskému vyhlášení letové zóny. Podobné incidenty, v nichž byla zapojena americká či japonská letadla či lodě, jsou z minulosti známy – to ovšem situaci činí ještě třaskavější.

Peking reagoval tím, že ve čtvrtek kolem Tchaj-wanu proplula čínská letadlová loď a směřovala ke sporným ostrůvkům, i když i tentokrát zazněla slova o běžné zkušební plavbě, poté poslal nad ostrovy i své stíhačky. Jde tedy o jakousi válku nervů, kdo ustoupí. Například dvě japonské aerolinky v obavě o své stroje začaly Číňanům hlásit průlet zónou, čímž jakoby postoj Pekingu uznaly. Pak ovšem na výzvu své vlády přestaly své letouny identifikovat. Japonci tedy psychologickou hru obrátili, s tím, že dali najevo, že nevěří odhodlání Číny cizí letouny nad sledovanou zónou sestřelit. I když známý případ, kdy v 80. letech Sověti takto "zastavili" jihokorejské letadlo, dosud ve východní Asii straší.

V patnáct let staré bondovce Zítřek nikdy neumírá, která se odehrává právě v této oblasti, se zloduch jménem Carver pokusí postavit proti sobě Západ a Čínu pomocí fingovaných útoků jednoho bloku na druhý. V případě sporných ostrůvků jde však bohužel o zcela skutečné a vědomé vystupňování napětí ze strany Číny. A to přesto, že proti němu protestují i další země, jako je Jižní Korea nebo Austrálie. Čínská zóna letové ochrany zahrnuje jiné skalisko, které zas považují za své Korejci.

Z krátkodobého hlediska jde Pekingu o demonstraci svého odhodlání krátce před tím, než do oblasti dorazí americký viceprezident Joe Biden, který navštíví Japonsko, Čínu i Jižní Koreu. Z dlouhodobého hlediska však se skutečně v okolí Čínské lidové republiky začíná měnit atmosféra. Čína je čím dál bohatší, více investuje do armády a má větší ambice.

To vedlo i k takovým paradoxním situacím, kdy se ke Spojeným státům začal přimykat třeba i komunistický Vietnam, který má také s Čínou spory ohledně přesné trasy námořní hranice, podobně jako i Jižní Korea. Dokonce i gigantická a jaderná Indie se ne tak docela shodne se svým sousedem na tom, co všechno by si Číňané měli nebo neměli dovolovat v oblasti, kterou zatím za svůj dvorek považovali Indové.

Jedním z faktorů je nejen rostoucí čínské sebevědomí a ekonomický úspěch, ale také nový nacionalismus, který postupně nahrazuje komunistickou víru. Ten je namířen zejména proti Japonsku. Z nedávné minulosti jsou známy i útoky na Japonce a japonské občany na čínském území. Ty souvisejí s nedořešeným dědictvím 2. světové války a nepřiznaných a neodčiněných japonských vin vůči okolním národům.

Jak poznamenal jeden odborník na jihovýchodní Asii, současné spory jsou vlastně pokračováním konfliktů 2. světové války, které na rozdíl od Evropy zůstaly nedořešené. Už sama skutečnost, že v oblasti není žádný mechanismus smiřování sporů, oproti západu, kde se za poslední více než půl století vyvinuly různé organizace a platformy, je tak trochu dědictvím tehdejších událostí.

Situace připomíná ještě jednu bondovku, díl Dnes neumírej, v němž se takříkajíc „utrhne ze řetězu“ syn jednoho severokorejského generála a pokusí se vyvolat konflikt, který si nepřejí dokonce ani severokorejští představitelé. Také v současném případě hraje nejasnou úlohu sice již penzionovaný, ale stále vlivný generálmajor Čínské lidové armády Luo Jüan, jehož cíle nejsou zcela jasné. Prostřednictvím čínské sociální sítě Weibo vybičovává atmosféru a žádá, aby armáda vynucovala identifikaci cizích letadel třeba i silou.

Sporné souostroví je sice nehostinné a neobydlené, ale jeho okolí cenu má. Moře kolem zmíněných skalisek je tam bohaté na ryby a podle některých názorů by se zde také dal těžit plyn. Jde samozřejmě také o pokus rozšířit vliv Číny co nejdále. Paradoxní je, že přírodní bohatství v okolí ostrovů pravděpodobně není hlavní příčinou sporu, který se může snadno rozhořet do něčeho většího. Tím hlavním je prestiž, nacionalismus hraničící se šovinismem a nedořešené spory z minulosti.

Čínský systém je sice autokratický, ale přesto, nebo právě proto, potřebuje získat nějaké zdání legitimity. A tak se například strana a vláda chce představit coby odhodlaný zastánce svrchovaných zájmů a národní hrdosti. Soupeření o ostrovy je tedy možná pokus oslovit a získat domácí publikum, i když se tak evidentně stalo bez správného odhadu silně nesouhlasné mezinárodní reakce.

Situace se ovšem vyvinula tak, že dnes už je někdy čínský stát ve svém nacionalismu v závěsu za požadavky zdola. S tím by si neporadil ani agent Jejího veličenstva, protože ten dokáže bojovat jen proti individuálním zloduchům, ale nikoli proti společenským silám, které, když se vydají na pochod, nic je nezastaví.