Jan Fingerland: Palácový převrat nebo záchrana státu? Saúdská sága pokračuje

7. listopad 2017

Palácový převrat nebo záchrana státu? Toto staré dilema se vynořuje při pohledu na současné dění v Saúdské Arábii. Král a jeho syn tam rozpoutali nekrvavou čistku proti vlastním příbuzným, prý v rámci boje proti korupci.

Na záplavy v Džiddě v roce 2009 si pamatuje mnoho obyvatel Saúdské Arábie. Kvůli nezvládnutým povodním v této finanční metropoli ropného státu zahynulo 122 lidí. Při pozdějším zkoumání se zjistilo, že obětí mohlo být mnohem méně, ale zmizely peníze na kanalizační úpravy. Rozhořčení z tohoto stavu ještě dnes používá jako motivační příběh pro své protikorupční tažení korunní princ Mohamed bin Salmán.

Výbor pro veřejné blaho

Právě tento dvaatřicetiletý nástupník trůnu, syn krále Salmána, stojí za sobotním vyhlášením nové protikorupční komise. Ta už pár hodin po svém zřízení vydala zatykače na desítky předních státních úředníků a politiků, včetně jedenácti příslušníků královské rodiny. Zatčení zatím pobývají v internaci v luxusním hotelu, ale zahraniční pozorovatelé přesto nešetří dramatickými obraty jako „noc dlouhých nožů“.

Mezi zadrženými nechybějí lidé, kteří byli ve vysokých hospodářských funkcích, jako je bývalý ministr financí nebo guvernér Rijádu. Zajímavější ale je zatčení prince Mutíba bin Abdalláha, který stál v čele Národní gardy. To je stotisícová ozbrojená síla vybavená nejmodernějšími zbraněmi.

Tuto alternativní armádu kdysi vytvořil král Abdulláh jako pojistku proti armádnímu převratu. Teď to vypadá, že korunní princ Mohamed bin Salmán naopak Národní gardu a jejího velitele Mutíba odstranil jako ty, kdo by mohli provést převrat proti němu.

Mezi zatčenými korupčníky je paradoxně i Alvalíd bin Talál, bohatý podnikatel a světoběžník, který propagoval společenské reformy dávno

Rychle vpřed

Oficiálně ale tato zatčení a další opatření souvisejí s protikorupčním tažením a bojem za modernizaci společnosti a ekonomiky. Mezi zatčenými korupčníky je ovšem paradoxně i Mohamedův nevlastní strýc Alvalíd bin Talál, bohatý podnikatel a světoběžník, který propagoval společenské reformy dávno před tím, než korunní princ dospěl. Princ Mohamed bin Salmán však míří k modernizaci země vlastní cestou – a to navzdory všemu a všem.

Jeho snaha dostat věci pod vlastní kontrolu, zatím úspěšná, je přerušením již nejméně půlstoleté tradice konsenzuální spolupráce uvnitř královské rodiny. Připomeňme, že zakladatel monarchie Abdal Azíz ibn Saúd měl s řadou manželek desítky synů, z nichž vznikly jednotlivé „frakce“ uvnitř rodiny.

Konec souladu

Po Saúdově smrti v roce 1953 – a ukončení stavu, kdy měl moc v rukou jediný člověk – dědili trůn postupně nejstarší synové a předpokládalo se, že moc bude rozdělena mezi jednotlivé větve. Také se očekávalo, že veškeré spory uvnitř rodiny se budou řešit smírně a za zavřenými dveřmi.

Jan Fingerland

Král Salmán a jeho syn Mohamed, který bude prvním Saúdovým vnukem na trůnu, všechna tato pravidla porušili. Odstranili příslušníky ostatních větví z vlivných funkcí a navíc to udělali pomocí státní moci.

Podle obhájců jejich postupu se systém sdílení moci už stejně rozpadl. Jiní zdůrazňují, že Salmánovy reformní plány jsou tak důležité, a princ přitom čelí tak velkému odporu zevnitř zlenivělé rodiny i náboženského establishmentu, že je nutné jednat rázně.

Samotný princ Mohamed hraje na protikorupční strunu, která v zemi, kde pomalu docházejí peníze, zní hodně nahlas. A chce se opírat o mladou generaci, která je velmi nespokojená a nechce čekat na pomalé reformy. Princ Salmán se tedy vlastně spojil s částí společnosti proti části vlastní rodiny. Hodně přitom riskoval, a to nejen vlastní kariéru, ale i osudy celého státu.

Spustit audio