Jan Fingerland: Japonsko ve zbroji aneb Nemocný muž se opásal

Země vycházejícího slunce v příštích pěti letech bude pravidelně zvyšovat výdaje na zbrojení o 2,6 procenta. To je u těžce zadlužené země se stagnující ekonomikou samo o sobě zajímavá zpráva. Ještě podstatnější je skutečnost, že až do letošního roku výdaje na zbrojení každoročně klesaly. Už v lednu se trend obrátil a nyní se ukazuje, že vláda hodlá tento směr držet v mnoha následujících letech.

Příčiny jsou zřejmé, je to rostoucí napětí mezi Japonskem a Čínou kvůli ostrůvkům, které ti první nazývají Senkaku a ti druzí Ťiao-Jü. Spor se táhne už celá léta, ale letos se vyhrotil poté, co japonské úřady neobydlené souostroví odkoupily od soukromého majitele a tím změnili status quo strategického území. Ostrůvky totiž leží poblíž námořních tras, lovišť ryb i podmořských zásob ropy.

Peking, který ostrovy považuje za své, na to reagoval vyhlášením zóny, v níž se všechny letouny musejí identifikovat čínské letové kontrole – a tím vlastně nepřímo uznat čínskou pravomoc nad ostrůvky. Vzájemné vztahy nejsou dobré proto, že Japonsko se podle čínského názoru nedostatečně omluvilo za zločiny, které tamní vojáci spáchali ve 30. a 40. letech a dále se zhoršují s tím, jak roste sebevědomí Číny.

Zatímco vojenské výdaje Japonska stagnovaly nebo nyní pomalu rostou, čínské výdaje se za deset let zvýšily pětkrát a dále porostou. Tím se podstatně mění atmosféra v celé oblasti. Japonsko na věc nereaguje jen pouhým zvýšením zbrojních výdajů, ale i proměnou své vojenské doktríny.

Už minulé vlády se dotýkaly ve svých rozhodnutích hranic poválečné pacifistické ústavy ve snaze udělat z bezbranného Japonska (chráněného americkou posádkou) zemi s vlastní armádou a námořnictvem. Premiér Šinzó Abe hodlá jít za tyto limity, jak ukazuje desetiletý strategický plán na proměnu tamní armády.

Japonsko bude nakupovat nové zbraně, které zvýší jeho schopnost dohlížet na dění ve vzduchu i na vodě, jeho schopnost dopravovat vojáky na velké vzdálenosti a také kapacitu rychle se vyloďovat – to vše je zřetelným odkazem na potřebu chránit ostrovy, jako je Senkaku před cizími vojáky. Abe také chce, aby japonská armáda získala právo zasahovat mimo hranice Japonska.

Tokyo se ovšem odvolává na to, že na rozdíl od Pekingu je jeho obranná a zbrojní politika zcela transparentní. Změna postoje Japonska se projevuje i v tom, že země bude zbraně také vyvážet. Řadu speciální techniky, od bezpilotních pozorovacích letounů až po letadla Osprey, která jsou schopná přistávat jako vrtulník, naopak bude kupovat ve Spojených státech.

Zajímavé je, že se armáda zbaví části tradiční techniky, jako jsou tanky. Vojenská doktrína už nebude založena na snaze odvrátit sovětský útok ze severu, která definovala japonské vojenské myšlení po celé generace a místo toho se soustředí na ohrožení svých odlehlých ostrovů – zřetelně tedy jde o nebezpečí ze strany Číny. Proto pozornost místo na tanky soustředí na budování a výbavu obojživelných jednotek.

Důležitou součástí japonských postojů je také nová politika spolupráce Tokya s ostatními národy v oblasti na bezpečnostních otázkách. Obavy z nové čínské agilní politiky mají další země, jako je Jižní Korea, Vietnam, Brunej, Filipíny, Malajsie, Taiwan, ale také Indie a Austrálie. Japonsko samozřejmě i nadále bude vzbuzovat vzpomínky na své imperiální doby, ale bezprostřední obavy z Číny ve všech zmíněných zemích jsou pravděpodobně silnější.

Čínské sebevědomí paradoxně čím dál více vtahuje do hry Spojené státy, které mají v oblasti Východočínského a Jihočínského moře řadu tradičních spojenců, vůči kterým mají závazky. Zároveň přibývají noví, zcela nečekaní spojenci. Ve Vietnamu nyní například pobývá ministr zahraničí John Kerry, který zde byl koncem 60. let jako voják. Nyní, v roli diplomata, přivezl do Hanoje příslib pomoci při budování námořní obrany a tento příslib byl s vděkem přijat. Americká spolupráce s Vietnamem se ovšem může dít na úkor tlaku na dodržování lidských práv.

Čína – držitel velkého množství amerických dluhopisů – zatím nevykazuje velkou touhu po skutečném válčení, ale napětí kolem sporných ostrovů a čím dál vyhrocenější rétorika hrozí, že z něj vskutku může vzniknout těžko kontrolovatelný konflikt. Čína už poslala nad ostrovy svá letadla, opakovaně tudy nechala proplout své vojenské lodě a Japonci tu dokonce zadrželi čínskou rybářskou loď. Z historie víme, že mnohostranné zbrojení může horký konflikt urychlit, anebo mu naopak zabránit.