Jan Fingerland: Britskou levici může zachránit muslim

9. květen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Londýn má nového starostu a poprvé to bude muslim. Toto Sadiq Khan sám příliš nezdůrazňoval

Londýn má nového starostu a poprvé to bude muslim – což je věc, kterou Sadiq Khan sám příliš nezdůrazňoval a možná nezajímala ani tolik voličů, jak by se podle zpravodajství mohlo zdát.

Řadu Londýňanů nepochybně zaměstnávaly hlavně praktické otázky, jako je jeho slib, že na čtyři roky zmrazí výši jízdného, nechá postavit nový most v centru nebo podpoří výstavbu bytů.

Teprve čas ukáže, zda jsou jeho sliby splnitelné – například by musel dosáhnout čtyřnásobné rychlosti výstavby bytových domů, aby dostál svému programu. Zatím ještě nikdy nestál v čele žádné větší organizace nebo sdružení, nyní povede jedno z největších, nejbohatších, ale také sociálně nejvíce rozdělených měst Evropy.

Oč méně pozorovatelé žijící mimo Londýn prožívají cenu jízdenky, o to více se svět soustředí na politické a ideologické aspekty přímé volby starosty v devítimilionovém městě. A do značné míry oprávněně.

Čtěte také

Labourista Sadiq Khan byl zvolen ve městě s velkou muslimskou a židovskou komunitou uprostřed debaty o antisemitských sklonech části britské levice, a také byl sám obviněn z toho, že podporuje islámské extremisty, včetně usvědčených teroristů.

Sadiq Khan tato obvinění odmítá a i po svém vítězství zopakoval, že chce „hlavně sjednocovat“ – více než svou muslimskou víru zdůrazňoval své skromné začátky člověka, který vyrostl v sociálním bytě.

Sadiq Khan po svém vítězství zopakoval, že chce „hlavně sjednocovat“

Označuje se za Londýňana, Brita a muslima – v tomto pořadí. Zcela zřejmé není, jak on sám své členství v muslimské komunitě chápe, v minulosti například v souladu s rozhodnutím strany coby poslanec hlasoval pro sňatky osob stejného pohlaví.

Už teď je ale zřejmé, že do dějin nemusí vejít jen jako první muslimský starosta, ale také jako člověk, který možná odvrátí sebezničení své vlastní strany. O krizi tradičních politických stran se v Británii mluví už nějakou dobu.

Čtěte také

Konzervativci jsou rozděleni zejména v otázce postoje k Evropské unii, Labour Party je rozštěpená podle hned několika lomů. Jedním z těch hlavních je spor mezi hlasem odborů na jedné straně a vlivem členů parlamentu nebo místních labouristických sdružení na straně druhé.

Tento spor vyvrcholil zvolením minulého předsedy Eda Milibanda, následným přílivem mnoha nových mladých radikálních členů a nakonec také zvolením Jeremyho Corbyna právě těmito novými příchozími.

Corbyn si může na čas oddechnout, neb revolta tradičních labouristů proti ultralevicovému vedení strany se odkládá

Labour Party se tím posunula značně doleva a trest přišel právě minulý týden, kdy se labouristé, kteří stáli v čele tří skotských regionálních vlád za sebou, dostali na severu Británie až na třetí místo a ztratili část pozic i v Anglii. Je to vážné varování voličů.

Sadiq Khan se během kampaně a po ní vymezil nejen vůči konzervativcům, jejichž kampaň označil za „nepříjemnou a rozdělující“, ale také vůči Jeremymu Corbynovi, a to dokonce mnohem méně delikátním jazykem. Svého předsedu kritizoval za totéž, co konzervativce, totiž sklon vidět odpůrce jako nepřítele a jeho neschopnost komunikovat s lidmi v politickém středu.

Postavil se i proti antisemitským výrokům některých svých spolustraníků, včetně Kena Livinstona, někdejšího držitele téže funkce, do které byl Khan právě zvolen. Krátce po svém zvolení se také zúčastnil uctění památky obětí holokaustu za účasti představitelů britských Židů – i to byla odpověď jak těm, kdo ho viní ze skrytého islámského extremismu, tak i labouristické levici s jejími protižidovskými sklony.

Čtěte také

Khanův vzkaz měl však obecnější dopad. Dal tímto gestem i předchozími výroky docela jasně najevo, že s lidmi, jako je Corbyn, Labour Party směřuje nejen na okraj politického spektra, ale politického života obecně, jak se jí to právě stalo ve Skotsku. Více než Khanova muslimská víra – nebo spíše identita – je relevantní jeho neideologičnost a pragmatismus, přinejmenším budeme-li soudit podle jeho posledních kroků.

Khanův konzervativní předchůdce Boris Johnson se neucházel o třetí londýnský mandát proto, aby si uvolnil ruce pro případ, že bude moci sesadit a nahradit předsedu Konzervativní strany Davida Camerona a třeba i stanout v čele vlády.

Pokud Khan na londýnské radnici uspěje, mohl by totéž udělat v Labour Party a napravit škody, které labouristické straně způsobili Miliband a Corbyn. Prozatím platí, že je to paradoxně právě Khanovo vítězství v Londýně, které Corbyna zachránilo před tím, aby po volebním neúspěchu musel skončit v čele Labour Party už teď.

Více než Khanova muslimská víra – nebo spíše identita – je relevantní jeho neideologičnost a pragmatismus
autor: fgl
Spustit audio