Jan Fingerland: Bratr proti bratru aneb Izraelci vyklízejí židovskou osadu

Amona je osada na Západním břehu nedaleko od Jeruzaléma. Na rozdíl od těch, které za ilegální považují jen jiné státy, Amona patří k asi stovce osad, které jsou považovány za nezákonné i podle izraelských zákonů. Řadě těchto ilegálních sídlišť se kombinací vytrvalosti, právnických kliček a politického nátlaku daří se zlegalizovat dodatečně. V případě Amony se to jejím obyvatelům nepovedlo.

Většina tamních domů totiž leží na půdě, k níž se přihlásil palestinský vlastník. Už v roce 2006 se po dlouhých právnických bojích a fyzických střetech mezi policií a obyvateli podařilo tehdejší Olmertově centristické vládě vyklidit a část domů zbourat. Tento střet zanechal u řady Izraelců velmi hořké vzpomínky.

Koncem roku 2014 Nejvyšší izraelský soud nařídil zbourat další část Amony. Vláda se dlouho pokoušela získat čas, nebo alespoň dojednat přesun osadníků jen o kousek dál, blíže k židovské osadě Ofra. Obyvatelům blízké palestinské vesnice se za pomocí izraelské nevládní organizace podařilo najít vlastníka i k těmto pozemkům a tak se vládní plán na relativně bezproblémový přesun osadníků zhroutil, což oni sami považovali za šanci na další odklad.

Zaskočení osadníci

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu měla být Amona zbourána do 8. února. Policie však osadníky zaskočila, když do obce vstoupila o týden dříve. Nepodařilo se jí ale zabránit několika stovkám aktivistů z řad nacionalistické mládeže, aby se přidali k několika desítkám rodin, které v Amoně žijí.

Amona patří k asi stovce osad, které jsou považovány za nezákonné i podle izraelských zákonů|foto: ČTK/AP, Sebastian Scheiner,ČTK

Osadníci dokonce ani nevyklidili své domy, na poslední chvíli alespoň poslali pryč své děti. Tamní obyvatelé nepřišli do Amony za levnějším bydlením, jako lidé z řady jiných osad, věří, že se usazují na Hospodinem zaslíbené půdě.

Část kladla pouze pasivní odpor, jiní aktivisté zasypali policisty výčitkami nebo nadávkami a jiní rovnou použili kamení. Hovoří se o zraněných a zatřených, policie hodlá pokračovat v činnosti i v noci na čtvrtek, dokud Amonu zcela nevyklidí.

Podobné incidenty vyvolávají v izraelské společnosti velké napětí, a to hned na několika frontách. Jednou je konflikt na izraelské pravici. Na jedné straně současná pravicová vláda musí hájit vládu zákona, na druhé straně ani Likud, ani strana Židovský domov nechce před národně-náboženským proudem ve společnosti převzít zodpovědnost za provedení soudního rozhodnutí a snaží se vinu shodit na své koaliční partnery.

Část zastánců osidlování Západního břehu chtěla poklidné opuštění Amony alespoň vyměnit za zákon, který by zpětně legalizoval jiné osady postavené na soukromé půdě vlastněné Palestinci – s tím, že vlastníci pozemků dostanou kompenzaci. Tento zákon nyní leží v parlamentu. Netanjahu zas nečekaně oznámil výstavbu tří tisíc bytových jednotek, aby ukázal, že stále stojí za osadníky.

Bratrovražedná atmosféra

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu měla být Amona zbourána do 8. února|foto: ČTK/AP, Oded Balilty,ČTK

Velká část Izraelců se na osadnické hnutí nedívá se sympatiemi. Především však tamní společnost těžce nese, když kvůli politice jedni Židé fyzicky napadají jiné Židy. Náboženští nacionalisté za problém považují postup státu a domnívají se, že čelí zrádcům židovské věci.

Jejich odpůrci si naopak myslí, že radikální část národně-náboženského proudu ve společnosti kvůli osadám obecně, a zejména kvůli osadám jako je Amona, zbytečně vyvolává bratrovražedné situace. Netanjahuovu vládu za nezodpovědné jednání například čerstvě napadl bývalý ministr obrany Moše Jaalon.

Vyvolává to mimo jiné vzpomínku na samotné počátky státu, kdy se sionistická pravice odmítla podřídit levicové vládě. Premiér David ben Gurion proti ní tehdy zasáhl silou ve známém incidentu kolem lodi Altalena. Tehdy se dokonce mluvilo o nebezpečí občanské války.

Vyklízení Amony bedlivě sledují i izraelští Arabové, kteří nelibě nesli nedávný zásah policie při vyklízení beduínské vesnice, která rovněž dostala soudní příkaz k vyklizení. Arabové se domnívali, že stát s beduíny zacházel s menšími ohledy než s židovskými osadníky. S tím by obyvatelé Amony po této středě asi nesouhlasili.