Jakub Šiška: Zachrání soukromníci nevytížené tratě?

22. září 2010

O rušení málo využívaných železničních tratí se u nás naposledy mluvilo v devadesátých letech. Záměr ovšem vyvolal hlavně mezi odboráři mohutný odpor a po jejich týdenní stávce v roce 1997 politici raději odložili nepopulární téma k ledu.

S nástupem sociálních demokratů do vlády a posléze i do vedení krajů došlo úřednicky řečeno k dofinancování osobní dopravy, rozuměj: na dráhu začaly přitékat rok co rok další miliardy. Pár let byl klid, dokud nepřišla krize a s ní zlý ministr Bárta.

Rok 2010 se ovšem s devadesátými léty nedá srovnávat. I když se socialisté snažili ze všech sil udržet monopol Českých drah, konkurenci na železnici se jim zcela zadusit nepodařilo. Teď, když nad zhruba 17 tratěmi v republice visí akutní hrozba zavření, se jim dokonce náramně hodí. Karlovarský kraj bude podle zprávy ČTK jednat s firmou Regio Jet, která promptně přišla s nabídkou provozovat ohrožené tratě o třetinu levněji, než jak to dosud dělaly České dráhy. S moderními nízkopodlažními vlaky, kterými se veřejnost mohla na jaře svézt za pět korun při prezentačních jízdách. Není samozřejmě jisté, jestli se kraj a dopravce nakonec dohodnou, ale už jen fakt, že se takové jednání uskuteční, je za stávající situace velký posun.

Připomeňme jen, že loni na podzim uzavřely všechny kraje smlouvy s Českými drahami na 10 až 15 let dopředu v celkové hodnotě 130 miliard korun. Tolik slíbily státnímu dopravci na zajištění tzv. dopravní obslužnosti. Zda je to moc nebo málo, to se daňový poplatník dozvědět neměl. Nabídky konkurence, a bylo jich několik, krajské monarchy nezajímaly. Smlouvy podepisovali natruc doslova pár dní předtím, než vstoupila v platnost směrnice Evropské unie, požadující vypisovat na zajištění dopravní obslužnosti výběrová řízení.

Milovníci státního monopolu se tedy dnes musí snížit k tomu, aby jednali se soukromou firmou. Jednání ovšem nebude jednoduché, jak potvrdil náměstek hejtmana karlovarského kraje Petr Navrátil. Největší potíží je právě ona dlouhodobá smlouva s Českými drahami, které budou muset souhlasit s tím, že nasmlouvané vlakové kilometry konkurenci odstoupí. Pokud si postaví hlavu, provoz na ohrožených tratích zřejmě skutečně skončí.

Problém přitom vůbec nemusel nastat, pokud by se krajští politici chovali jako rozumní hospodáři. I u nás najdeme z minulosti několik příkladů, kdy soukromníci zachránili provoz na zdánlivě neperspektivních tratích. Nejznámější jsou jindřichohradecké úzkokolejky, které státní moloch odepsal, ale soukromá firma z nich dokázala udělat jednu z největších atrakcí kraje. Podobnou šanci dostala v roce 2002 povodněmi zničená trať ze Šumperka do Koutů nad Desnou. Soukromé firmy jezdí i na několika dalších tratích, kde se v minulosti uskutečnilo výběrové řízení.

Ve všech těchto případech se ukázalo, že provoz je možné zlevnit až o 50%, přitom zároveň zkvalitnit a přilákat další cestující. Konkurence přitom prospívá i Českým drahám: pokud se zúčastňovaly výběrových řízení, vždy dokázaly nabídnout krajům výhodnější cenu, než za jakou jezdily předtím.

Konkurence je zkrátka jedinou cestou, jak získat i na dráze víc muziky za méně peněz. Možná se přitom ukáže, že některé tratě opravdu budoucnost nemají a že je rozumné je zrušit. Určitě by o tom ale neměli rozhodovat úředníci na základě podkladů pouze od Českých drah.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: Jakub Šiška
Spustit audio